Modlitba má přednost

Jak se modlit, když máme životy zavalené prací a starostmi? Jak najít cestu k modlitbě?

z knihy Víra v rodině , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Jak se modlit, když máme životy zavalené prací a starostmi? Jak najít cestu k modlitbě?

Několik opěrných bodů:

- Všechno začíná tím, že se pro modlitbu rozhodneme. Když budeme čekat, až nám na ni vybude čas, je jisté, že se nikdy modlit nezačneme. Správná otázka nezní: Mám na modlitbu čas? Zní: Jaké místo modlitba v mém životě zaujímá? Jestliže jsem pochopil, že je důležitá, ba dokonce prvořadá, čas si pro ni udělám. Ukažme si to na jednom konkrétním přirovnání. Jestliže mi záleží na osobní hygieně, čas na osprchování a vyčištění zubů si najdu vždycky, i kdybych musel vstávat o trochu dřív. Má modlitba v mém životě alespoň tak důležité místo jako sprcha?

- Začít s modlitbou a na nic nečekat. Modlit se naučíme tak, že se budeme modlit. Kdo se chce naučit plavat, nemůže se spokojit s tím, že zná plavecké pohyby teoreticky. Dokud se neodhodlá a do vody neskočí, plavat nebude. Když se chceme modlit, musíme skočit do vody – nebo spíš do Boží lásky. Jde o prostý úkon naší vůle: „Pane, jsem tady pro tebe. Nevidím tě ani neslyším, ale vím, že tu jsi. Tento čas modlitby věnuji tobě. Dělej si s ním, co sám chceš.“ Toto rozhodnutí závisí jen na nás; Bůh je tu přítomen stále, neklade si žádné podmínky a stále touží po tom, aby nás přijal.

- V modlitbě vytrvat. Když jsem se rozhodl věnovat čtvrthodinu tiché modlitbě, zůstanu čtvrt hodiny v tichu před Bohem. Na tom, že nevím, co mám během těch pár minut, které mi připadají hrozně dlouhé, dělat, nezáleží. Nezáleží ani na tom, že pociťuji jen neurčitou nudu a z modlitby mě vytrhuje spousta neodbytných myšlenek. Důležité není to, co dělám já, ale to, co Bůh působí ve mně, a to v danou chvíli nevidím.

- Přestat modlitbu hodnotit. „Dobře jsem se pomodlil,“ nebo naopak: „Modlím se špatně.“ Ale co o tom já můžu vědět? Hodnota modlitby na tom, co pociťuji, nikdy nezávisí. Opravdu nikdy. Pán po mně ostatně ani nechce, abych svou modlitbu hodnotil. Žádá mě jen, abych se modlil, abych prostě a jednoduše obětoval svůj čas jenom jemu. Ještě jedno přirovnání. Všichni dobře víme, že spálit se člověk může, i když je zataženo. Stejně tak, tápeme-li v duchovní mlze, neznamená to, že naše srdce neozařuje Boží světlo; když nás modlitba nudí, neznamená to, že je neplodná.

- Zvolit konkrétní okolnosti, abychom vytrvali. Pro každodenní modlitbu jsou blahodárná určitá praktická opatření: stanovit si pevnou hodinu (pokud možno každý den stejnou); zvolit si místo a polohu, která podporuje usebranost: vždyť se modlíme i svým tělem. Nesnažme se najít pro modlitbu ideální podmínky. Takové samozřejmě neexistují, protože Bůh se s námi nesetkává v ideálním světě, ale v konkrétních situacích našeho každodenního života. I když v našem domě není nikdy úplné ticho, neznamená to, že Pán naší modlitbě nepožehná!

- Vytrvat. Máme velmi zdatného a houževnatého nepřítele, který vyzkouší všechno možné, aby nás od modlitby odvrátil: zlého ducha. Můžeme si být jisti, že nás bude chtít všemi prostředky přelstít, abychom od času vyhrazeného každý den pro Pána upustili. Když přijde doba, kterou jsme si pro modlitbu vyhradili, nevyhnutelně nám začne připomínat spoustu věcí, které musíme teď hned udělat, a lživě nás bude přesvědčovat: „Pomodlíš se někdy jindy.“ Je však velmi pravděpodobné, že k tomuto „někdy jindy“ už nedojde a my den uzavřeme bez modlitby. Svatý Pavel nám připomíná: „Vedeme přece zápas proti zlým duchům“ (Ef 6, 12).

- Důvěřovat všemu navzdory. „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval“ (Řím 8, 31. 37). Nemějme ze zápasu o modlitbu strach. Ten, kdo nás k ní volá, je zároveň tím, díky němuž jsme si jisti vítězstvím. Prostě se pro modlitbu rozhodněme a ostatní nám bude přidáno.