Má s námi Bůh pevný a neměnný plán?

Bůh je spíše průvodcem

z knihy Porozumět Božímu volání , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Bůh je spíše průvodcem,
který stojí na naší straně,
jde s námi

Stále znovu se lidé nechávají blokovat strnulým a „monolitickým“ obrazem Boha: Boha, který má s tímto světem a každým člověkem pevný plán. Často se domníváme, že náš život bude vydařený, poznáme-li neměnnou Boží vůli a budeme-li podle ní žít. Avšak smůlu by měl ten, kdo by se jednou zmýlil či vědomě nechtěl poslouchat. Bůh by pak jenom přihlížel. Je toto Bůh? Mnozí se domnívají, že Bůh má v rukou knihu života, ve které je již předem napsáno, kým bychom se měli podle jeho vůle stát a co bychom měli činit. Stačilo by se jen podívat Bohu do karet a vše by bylo mnohem snazší!

Bůh nechává člověka volit

Je Bůh tím, kdo ovládá svět a má jasný plán s každým člověkem? Potom by existoval jen jeden problém: buď lidé Boží vůli neznají, nebo se podle ní vzdorně neřídí. Povolání je však cesta, která vzniká pomalu v rozhovoru Boha a člověka, jak to zaznívá v krásném španělském úsloví: „Více než poznání budoucnosti je (povolání) milující součinností a přátelstvím.“...

Není Bůh ale spíše průvodcem, který stojí na mé straně? Jde s námi, vábí nás, dává nám nenápadně znamení a čeká na naši odpověď. Z dialogu Boha a jeho stvoření, ať se ho již člověk účastní nebo jej odmítá, vznikají dějiny. To je drama či vážnost jak osobního příběhu povolání, tak celých lidských dějin.

Jde o to naslouchat Bohu a potom také vykročit, vyrazit, něčeho se odvážit. Kdo se příliš dlouho nemůže rozhodnout, bude ošizen o celý život. To je to nejhorší rozhodnutí. Člověk, který při horské túře zvažuje, zda má vyrazit, když zahlédne celou cestu k vrcholu již v údolí, s výstupem nikdy nezačne. Není dostačující, když vidíme příští značku a vydáme se směrem, kterým ukazuje? Také povolání je „jako stezka s ukazateli. Každý vede k příští značce, aniž bychom znali konečný cíl“, říká jedno španělské úsloví.

Pojď takový, jaký jsi právě teď

Bůh žízní po tom, aby se s ním člověk čím dále tím úžeji spojoval a nezištněji se rozdával druhým. Toto následování Krista však bude mít u každého jinou podobu. Radikálněji a lapidárně řečeno: Blíže k jádru křesťanství je člověk tam, kde může více milovat. Pán mnoha lidem říká: „Pojď takový, jaký jsi, a služ mi vším, čím můžeš a co máš!“