Jak se naučit vytvářet vazby

Vydat se do skutečného světa...

z knihy Změna přináší uzdravení , vydal(o): nakladatelství Návrat domů

To, že má člověk citová spojení je stejně přirozené jako když rostlina přijímá vodu. Jenže nejsme rostliny rostoucí v Rajské zahradě. Z toho důvodu, abychom nesli ovoce, potřebujeme řádnou péči. Zahradník plánoval, že fíkovník, který rok nenesl ovoce, "okope a pohnojí", aby mu pomohl a on mohl nést ovoce.

Vytvářet vztahové vazby, když už jste zmeškali stanovený čas, se také nestane přes noc. Jak uvidíte na konci této kapitoli, Joana, která byla tou depresivní ženou pokoušející se o sebevraždu, musela vynaložit dlouhé měsíce tvrdé práce, aby si vytvořila s jinými lidmi pouta. Susan, která byla dvacetiosmiletá grafická návrhářka, se nemohla prostě připojit ke sdružení grafických návrhářů, nebo skupinky v církvi, aby tak získala citová pouta. Než se mohla vydat do "skutečného světa", zápasila se svým problémem jak v individuální tak skupinové terapii.

Navázat spojení s lidmi, když jste vyrostli bez nich, vyžaduje notnou dávku milosti, pravdy a času. Zde jsou některé dovednosti, které vám pomohou vyrazit na dlouhou cestu, která vede ke změnám, které uzdravují.

DOVEDNOSTI NUTNÉ PRO VYTVÁŘENÍ VAZEB

Uvědomit si svou potřebu

Mnozí z vás si neuvědomují, že vaše problémy vyvěrají z nedostatku vztahových vazeb. Třeba jste vyrostli v rodině, kde se nepřikládala hodnota citové blízkosti, nebo jste mohli být zraněni do té míry, že jste zapomněli, jak se máte připoutat. Proto první věc, kterou musíte udělat, je, uvědomit si, jak moc připoutání potřebujete.

Při pozorném čtení Bible si jistě všimneme hodnoty, jakou Bůh spojení přikládá. Pavel k tomu používá obrazu těla : "Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů."(1Kor.12:27). Jste částí těla, a nemůžete být citově amputováni od krevního oběhu a očekávat, že budete prospívat. "Oko nemůže říct ruce 'nepotřebuji tě!'. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny."(1Kor.12:21,26)

Vydejte se k ostatním

Je báječné, když se jiní pohnou směrem k vám a vyhledají vaše srdce, protože přesně to dělá Bůh. Bohužel častokrát jiní nemohou vidět vaše potřeby a jak citově izolovaní skutečně jste. Proto se aktivně snažte dosáhnout pomoci a podpory, co vám síly stačí. Viděli jsme, jak se tato myšlenka Robbiemu nelíbila. Neuměl si představit, že by někdo měl zájem spojit se s ním na hlubší úrovni.

Buďte přístupní

Můžete se pohnout směrem k jiným, zapojit se do společnosti a mít vztahy, ale přesto můžete být stále izolováni. Vaše izolace může pramenit z neschopnosti otevřít se, neschopnosti ukázat jiným své skutečné já. Naučte se být přístupní. Slovo přístupný znamená doslova "otevřít se kritice nebo napadení". Potřebujete být tak otevřeni co se týče vašich potřeb, že budete otevřeni útočit.

Uvědomění si potřeby je začátkem růstu. Pokora a zranitelnost jsou nezbytně nutné k tomu, aby mohlo dojít k připoutání na hlubší úrovni.

Být přístupný na společenské úrovni se může zdát ze začátku děsivé. Třeba budete muset začít s kazatelem, poradcem nebo podpůrnou skupinou. Přístupnost je dovednost, která otevírá srdce, aby v něm mohla zakořenit láska. Když si můžete připustit, že potřebujete podporu a pomoc, a můžete projevit svou bolest a izolaci, dostává se do pohybu dynamika, která může doslova proměnit vaši osobnost i váš život.

Vzepřete se pokivenému myšlení

Pokřivené myšlení vás blokuje od vztahů s jinými. Je v podstatě příčinou toho, proč opakujete to, co se stalo v minulosti. Vzepřete se deformacím, které vás svazují. Dokud nepřestanete vidět svět brýlemi svého dětství, bude vaše minulost vaší budoucností.

Pokud se např. nevzepřete myšlence, že "všichni lidé mě opustí", nikdy si nevytvoříte trvalé pouto a opět si stvoříte izolaci, jakou jste měli v minulosti. Pán slíbil, že vám vyjeví pravdu. Požádejte ho, aby vás ukázal vaše vlastní deformace.

Pokřivenému myšlení jste se naučili v kontextu vztahu a to je také jediné místo, kde se mu můžete odnaučit. Potřebujete nové vztahy, abyste anulovali to, co jste se naučili v minulosti. V nich se může vaše skutečné já spojit s milostí a pravdou a tak se proměnit.

Nebojte se riskovat

Berte na sebe rizika. když se učíte novým vztahovým dovednostem a novým způsobům vytváření svazků. Poslechněte si Ježíšovo pozvání: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču. Zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou."(Zjev.3:20). Nesete zodpovědnost za to, abyste slyšeli hlas a otevřeli dveře. Lidé a Bůh vás budou volat, jenže pokud se do cesty dostane vaše pokřivené myšlení a váš odpor k riskování, necháte schválně dveře zavřené , takže ke spojení nedojde. Dovolte si risknout, že si budete někoho citově vážit. Podstupte riziko, že vám zase ublíží. Je to těžké, ale podstatné.

Dejte volný průchod svým pocitům závislosti

Kdykoliv dovolíte, aby byl někdo pro vaše izolované srdce důležitý, dostanou se na povrch nepohodlné pocity potřebnosti a závislosti. Tak vypadají začátky měknutí srdce. Přestože jsou nepohodlné, jsou tyto pocity klíčem ke svazku. Často si myslíte, že si musíte" uchovat fasádu", ale když svou něžnou a potřebnou stránku ukážete těm, které potřebujete, pak to svazek jen upevní a způsobí to jeho vývoj.

Uvědomte si své obranné mechanismy

Uvědomte si, jaké specifické obranné mechanismy proti vytváření svazků u vás fungují. Jakmile budete schopni rozeznat vzorce ve své původní rodině, začnete si všímat toho, jak fungují, a můžete za ně převzít zodpovědnost. Možná budete muset říct něco jako :"Ach, už to dělám zas. Snižuji hodnotu někoho, kdo se mě snaží milovat. Budu se snažit a udělám to tak, že tentokrát to pro mě bude mít význam."

Pamatujte si, že jste sami zodpovědni za svůj růst. Vzepřete se svým starým způsobům chování a dovolte Duchu Svatému zmocnit vás, abyste mohli odporovat svým obranným mechanismům.

Přijměte svůj hněv

Lidé se často vyhýbají svazkům s jinými lidmi, protože se bojí svého hněvu vůči těm, které milují. Výsledkem toho je, že aby ochránli ty, které milují, zavede je jejich hněv do izolace. Je přirozené, že vůči těm, které milujete, někdy pociťujete zlost. Čím více se smíříte se svými pocity zlosti vůči "dobrým" lidem, tím lépe je budete schopni začlenit do vztahu a neskazit ho. Blíže se na tento proces podíváme v části 4, jelikož má pro svazky mnohý význam. Zlostné já je aspektem osobnosti, který mnozí lidé nechávají raději "nepřipoutaný". Věří tomu, že toto je nemilovánihodný aspekt toho, kým jsou.

Modlete se a přemýšlejte před Bohem

V Žalmu 139:23-24 žádá David Boha, aby mu zjevil, kým na hlubší úrovni je.

Bože zkoumej mě, ty znáš mé srdce,

zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení,

a po cestě věčnosti mě veď!

Modlete se Davidovu modlitbu zároveň s ním a Bůh vám ukáže skutečný stav vašeho srdce. Poproste Boha, ať vám objasní problémy, které stojí v cestě vaší schopnosti vytvářet vazby. To, abyste zůstávali v jeho blízkosti a v jeho lásce, je nejvyšší Boží hodnota pro vás, takže si můžete být jisti, že touží po tom, aby vám mohl pomoci dosáhnout cíle. Jak říká David v Žalmu 51:8 :"Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost."

Buďte empatičtí

Empatie je schopnost sdílet s jinými jejich city, myšlenky nebo pocity. Soucítění s potřebami jiných, ztotožnění se s jejich bolestmi, změkčuje vaše vlastní srdce. Mnozí zatvrzelí lidé roztáli, když se dostali do blízkosti bolesti jiných. Nechci tady naznačovat strategii "dej-abys-dostal" nebo "přestaňte-myslet-na-sebe". Mluvím o ztotožnění se s tím, kdo zápasí, proto, abychom se dostali do styku s vlastní bolestí a osamělostí.

Spoléhejte se na Ducha Svatého

Duch Svatý vás zmocňuje, abyste se mohli změnit a vyjít z pout, kterými vás svazují vaše staré způsoby existence. Požádejte ho, aby vás uvolnil ze smrtícího sevření vašich obranných mechanismů, a aby vám dal odvahu udělat první kroky na cestě vytváření svazků s jinými.

Proste o pomoc vždycky, když se dostanete na tuto křižovatku, na místo, kde můžete reagovat buď tím, že se podle starých vzorců dostanete do obrany, nebo riskovat nové. Sami to nemůžete zvládnout. Když se dostanete tváří v tváčř své neschopnosti připoutat se, musíte tuto neschopnost vyznat, a požádat Ducha Svatého o pomoc. Nemůžete se změnit sami. Spolehněte se na Něj, že vám pomůže učinit změny, které uzdravují.

Řekněte "ano" životu

Úkol připoutat se k jiným a k Bohu, je jedním ze způsobů jak říct ano životu. Říkáme tak ano Božímu pozvání i pozvání jiných, abychom se s nimi spojili. Lidé, kteří zápasí s izolací, říkají ne vztahům a to mnoha způsoby.

Říkáte ne, když se skrýváte za své obranné mechanismy. Říkáte ne, když se vyhýbáte intimitě. Říkáte ne, když si vymýšlíte omluvy. Spojení vyžaduje, abyste začali říkat ano lásce, když k vám příjde. Může to znamenat přijímat pozvání být s lidmi, namísto toho, abyste se vždycky stáhli. Může to znamenat odlišné odpovědi na otázku :"Jak se máš?". Může to znamenat soucítit s bolestí někoho jiného. Ať je příležitost jakákoliv, znamená to "ano" vztahu.

JOAN

Tako část knihy začínala Joan. Izolovanou v armádě svých přátel, naplněnou temnou depresí, snažící se ukončit svůj život.

Joaniny první týdny v nemocnici byly bouřlivé. Denně odrážela pokusy zaměstnanců, kteří se snažili poznat ji. Schovávala se ve svém pokoji, a dokonce i když vyšla ven, o svých problémech nemluvila.

Když však začala pozorovat bolest v životech jiných pacientů, začala se pomalu otvírat některým lidem, kteří jí byli bližší. Nejprve odkryla pouze povrchní věci, na kterých postavila svůj život - svůj důvtip, svůj šarm, svou přitažlivou osobnost, svou inteligenci. Později se začalaotevírat několika důvěryhodným lidem a vyprávěla jim svůj příběh.

Joan byla vychována v silně křesťanském prostředí, kde jí byl vštípen hluboký cit pro to, co je správné a co špatné. Nikdy si však se svými rodiči nevytvořila svazky na hlubší úrovni." Nikdy jsem svou matku nemilovala," vyznala. "Byla tak pasivní. A otec - no, všechno, co ho zajímalo, bylo, jestli "jsem hodná". Výsledkem toho bylo, že Joan vyrostla zároveň se svým chováním, dodržovala pravidla a poslouchala jako hodinky, ale uvnitř cítila pouze prázdnotu.

Joan vyprávěla :"Když jsem potkala Dava, byl chytrým, slibným studentem semináře. Vzali jsme se mladí, a on byl pro mě celým světem - ze začátku. Pak jsem zjistila, jaký je puntičkář. Byl velmi pilný, a splečně jsme vybudovali úspěšnou službu. Ale já jsem se vždycky cítila tak osamělá, i když jsem byla s ním."

Joan nikdy nepřiznala svou potřebu jiných lidí, ani to, že potřebuje svého muže Dava. Ve své původní rodině se naučila své potřeby ignorovat, potlačovat a zakrývat. A stejné vzorce udržovala ve svém manželství a ve svých přátelstvích.

V nemocnici to bylo poprvé v životě, kdy se Joan začala otevírat. Dělila se o svou bolest. Plakala. A byla okouzlena, když jí lidé milovali i když projevila svou slabost.

Když začala pociťovat hranice své nezávislosti, začala pomalu dovolovat, aby jí záleželo na jiných lidech. Pronikala ke svým spolupacientům, přičemž zjišťovala, že i když je sama "potřebná", její síla nezmizela. A staré přátele pozvala na návštěvu, a žasla, když jí- ve stavu bezbrannosti- neodmítli.

Také začla zkoumat své manželství, protože i tam měla pocit nedostatku přístupnosti. Společně s manželem začali pilně pracovat na vytvoření intimity, o kterou přišli díky svým individuálním rodinným zázemím a obavám. Po dlouhé době a množství času byli schopni vytvořit nový a mnohem intimnější vztah, založený na vzájemném sdílení aotevřenosti.

Joanina deprese časem ustupovala. Nalézela důvody k životu. Poprvé v životě chápala, že smysl a naděje vyplývají ze vztahu. A poprvé skutečně zakoušela lásku Boží, svého manžela, rodiny i přátel. Pokračovala v pilné práci na rozvíjení intimity a připoutání. Nyní, mnoho let po tom, co absolvovala dlouhý nemocniční pobyt, se jí daří dobře.

Joanina bitva nebyla jednoduchá. Musela doslova bojovat o život, stejně jako smrtelně nemocný pacient. Jednou se však bude moci postavit před svého Spasitele a být hrdá na to, že "bojovala dobrý boj", boj lásky, a získala zpět "podobnost Bohu", kterou ztratila díky Pádu a svému rodinnému zázemí. Než k tomu dojde, se může ona i celá její rodina těšit z toho, že jsou zakotveni a zaořeněni v lásce.

Joan už nežije v pozemském pekle izolace. Místo toho žije v "nebi na zemi" intimních, láskyplných vztahů - takových, o jakých nám Ježíš zaslíbil, že je můžeme poznat.