Sekce: Knihovna

Dary a požehnání mimo hranice naší církve

z knihy Vězení s klíčem uvnitř - Kdy, jak a proč odpouštět a prosit o odpuštění , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Pokání z katolické pýchy je potřebné také v našem vlastním zájmu, abychom byli schopni přijmout dary a požehnání, které Bůh udělil jiným církvím, abychom se od nich byli schopni učit v oblastech, kde nás mají čemu učit. Už koncil připustil, že tyto oblasti existují, ale moc dobře víme, že v praxi žijeme z úplně jiných postojů. Tak jako se Židé z Judska ptali, co dobrého může vzejít z Nazareta, ptají se i mnozí katolíci, co dobrého by mohlo přijít od „protestantů“ nebo vůbec od evangelikálů (ať už jde o jejich knihy, kázání či semináře, styl evangelizace apod.).

Avšak „Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je správné“ (Sk 10,34). On na ně nepřestal vylévat svého Ducha ani v dobách, kdy je katolíci odmítali uznávat za své bratry. Bůh jistě rozdělení nechtěl, ale vzal je na vědomí a rozdílí dary svým dětem štědře přes všechny „ploty“, které jsme si vystavěli. A co je zvláštní, zdá se, že to dělá takovým způsobem, abychom si jeden bez druhého nevystačili. Tak jako už dávno prohlašujeme, že pro plné zdraví církve je třeba „dýchat oběma plícemi“ neboli spojit duchovní bohatství západní i východní církve, tak také pomalu přicházíme na to, že velmi potřebujeme návrat ke kerygmatu a k Božímu slovu, což nacházíme v praxi více než u nás u církví reformace nebo u mladších evangelikálů.