Boží GPS

z knihy Ve víru víry , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Jel jsem nedávno se svým kamarádem Josefem na delší cestu autem, které bylo vybavené družicovým navigačním systémem využívajícím technologii „GPS“. Tento systém dokáže s přesností na několik metrů určit vaši pozici kdekoli na zeměkouli. Globální navigace funguje díky asi dvaceti družicím, které krouží kolem naší planety a poletují nám stále nad hlavou… GPS se dá velmi dobře využít jako pomocník pro vyhledávání cesty odněkud někam – tedy samozřejmě i pro cestu autem. Na GPS si jednoduše navolíte, odkud jedete a kam přesně směřujete, popřípadě s jakou zamýšlenou oklikou. Pak už si jenom sednete do auta, mačkáte pedál plynu (někdo i brzdy), točíte volantem a nasloucháte pokynům typu: „Za tři sta metrů odbočte doprava a pak hned doleva.“ Anebo: „Za pět set metrů budete odbočovat doleva, zařaďte se do levého pruhu,“ a záhy: „Nyní odbočte doleva!“

Aktuální mapka s vyznačenými pokyny a se stopou jedoucího vozu se zobrazuje na malé obrazovce před řidičem. Pokud jedete správným směrem, hlas GPS mlčí. Zajímavá situace nastane, když se odchýlíte od pokynů navigace a vydáte se směrem jiným, než který jste si předem navolili a který by měl vést ke kýženému cíli. Hlas z počítače vám pak nabízí jiné varianty cesty, anebo jen suše oznámí: „Jakmile to bude možné, obraťte se!“ A hlásí to stále razantněji, dokud řidič neposlechne – anebo navigátora nevypne.

Uvědomil jsem si, že podobný systém má v sobě zabudovaný úplně každý člověk. Každý z nás ve svém životě putuje odněkud někam. Každý z nás od narození směřuje k postupnému naplnění svého života v Bohu; takto jsme byli „nastaveni“. Snad nebudu za heretika, když Bohu přidám ke všem jeho biblickým jménům jedno další – GPS. Nejenže nás doprovází svým láskyplným pohledem „z nadhledu“, ale kráčí životem s námi, protože „jemu na nás záleží“ (1 Petr 5,7). Zároveň nás očekává s otevřenou náručí v cíli. Pro Boha neexistuje žádné místo ani žádná situace našeho života, kam by nás ve své lásce nedoprovázel. Neexistuje pro něj žádná neřešitelná situace, žádná pozice, ze které by už nevedla cesta dál – byť někdy za cenu vycouvání ze slepé uličky. Jen on ví, proč někdy naše cesty vedou právě tudy, kudy vedou. Jen on vidí dopředu i za roh, kam my už nedohlédneme. A jen ve spojení s ním platí, že „všecko napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“ (Řím 8,28) a kteří se jím nechají vést. Proto se vyplatí neignorovat jeho hlas, a hlavně nikdy úplně nevypínat „zvuk navigátora“.

…tvé oči uvidí tvého učitele. Když se uchýlíte napravo nebo nalevo, tvé uši uslyší za sebou rozkaz: „Toto je cesta, jděte po ní!“ (Iz 30,20–21)