Bůh si člověka stvořil pro sebe, „k svému obrazu“. Svěřil mu do rukou celý stvořený, krásný a ničím neposkvrněný svět, aby ho dobře užívala pečoval o jeho rozkvět. Tomu tedy říkám důvěra! Omezil ho v jediném bodě a věděl moc dobře, proč to dělá. Důrazně ho varoval před pýchou a neposlušností. Věděl, že tam je kořen veškerého zla. Ale jako by to neříkal, stalo se. Mimochodem – nepřipomíná vám to něco? Jen tak, čistě „náhodou“? Ale pojďme dál. Bůh si to mohl vyřídit s člověkem hned na místě, jak to děláváme my, když nám na druhém zas až tak příliš nezáleží. Jde-li o vlastní dítě, tam už tak uspěchaní nebýváme. Láska nás zbrzdí a dáme mu ještě šanci. Jednou, dvakrát, třikrát… Kde se to v nás bere? Že by z nás přece jenom z toho původního „obrazu Božího“ něco zbylo až do dnešních dnů?
Dobrý rodič musí občas v rámci výchovy sáhnout k přísnému trestu, někdy dokonce vyhodí dítě z domu, ale neřekne: „A už se mi sem nikdy nevracej!“ Dobrý rodič na něho neustále myslí, modlí se, sám prožívá velkou bolest; ale nenápadně, jak to jen jde, pomáhá ze zákulisí. Důvěřuje a trpělivě čeká, někdy hodně dlouho. Bůh člověka taky nevyháněl z ráje s radostí, ale určitě to bylo v lásce a s velkou bolestí. To je zřejmé už z toho, že mu vzápětí hází záchranné lano. Slibuje poslat svého Syna jako Vykupitele. A stará se průběžně dál. Nevzdává to, neříká: „Jste nenapravitelní, tohle byla poslední kapka, pohár mé trpělivosti přetekl…,“ ale snaží se zachránit každou lidskou duši.
Dosvědčuje to celý Starý zákon a my ho máme k dispozici. Řídíme se jím? Známe Desatero? Pokud ne, nedivme se, že šlápneme každou chvíli vedle. Známe-li ho a nedodržujeme, tím hůř. Je dobré si Desatero častěji připomenout a porovnat s ním své jednání.Věřím v jednoho Boha? Nebo uctívám tisíce všelijakých bůžků? Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi – neznamená inkasovat v domově důchodců důchod rodičů. Všimněte si, co všechno média dělají pro to, aby si přikázání páté – nezabiješ – někdo nedal do souvislosti s umělými potraty. A nesesmilníš? Škoda tím zaplácnout místo na téhle stránce – pusťte si Novu, kupte si Blesk. A přesto o nás Bůh nepřestává usilovat!
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Dobrý rodič musí občas v rámci výchovy sáhnout k přísnému trestu, někdy dokonce vyhodí dítě z domu, ale neřekne: „A už se mi sem nikdy nevracej!“ Dobrý rodič na něho neustále myslí, modlí se, sám prožívá velkou bolest; ale nenápadně, jak to jen jde, pomáhá ze zákulisí. Důvěřuje a trpělivě čeká, někdy hodně dlouho. Bůh člověka taky nevyháněl z ráje s radostí, ale určitě to bylo v lásce a s velkou bolestí. To je zřejmé už z toho, že mu vzápětí hází záchranné lano. Slibuje poslat svého Syna jako Vykupitele. A stará se průběžně dál. Nevzdává to, neříká: „Jste nenapravitelní, tohle byla poslední kapka, pohár mé trpělivosti přetekl…,“ ale snaží se zachránit každou lidskou duši.
Dosvědčuje to celý Starý zákon a my ho máme k dispozici. Řídíme se jím? Známe Desatero? Pokud ne, nedivme se, že šlápneme každou chvíli vedle. Známe-li ho a nedodržujeme, tím hůř. Je dobré si Desatero častěji připomenout a porovnat s ním své jednání.Věřím v jednoho Boha? Nebo uctívám tisíce všelijakých bůžků? Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi – neznamená inkasovat v domově důchodců důchod rodičů. Všimněte si, co všechno média dělají pro to, aby si přikázání páté – nezabiješ – někdo nedal do souvislosti s umělými potraty. A nesesmilníš? Škoda tím zaplácnout místo na téhle stránce – pusťte si Novu, kupte si Blesk. A přesto o nás Bůh nepřestává usilovat!
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství Několik kapitol z této knihy naleznete zde
MUDr. Marie Svatošová (* 1942)
