A přesto říci životu ano
Svazek „A přesto říci životu ano“ spojuje dva texty zakladatele logoterapie, psychiatra s českými kořeny Viktora Emanuela Frankla (1905–1997). Dílo, v němž psycholog popisuje to, co prožil v koncentračním táboře, vzniklo během necelých dvou prosincových týdnů roku 1945. Autor popisuje to, jakými fázemi odlidštění museli procházet vězni. Mnohým z nich tato strašná zkušenost přesto otevřela cestu k porozumění smyslu vlastního života. Podle Frankla zůstává v člověku i ve značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“

Ukázka: Vlak teď zastavuje, jak se zdá, na trati mimo město. Nevíme dobře, zda jsme ještě ve Slezsku nebo už v Polsku. Z ostrého hvizdu lokomotivy jde strach. Je to jako ječivé volání o pomoc personifikované lokomotivou, volání lidské masy vedené do velikého neštěstí. Zatím vlak začíná posunovat před nějakou zřejmě velikou stanicí. Náhle výkřik z ustrašeného množství lidí ve vagonu: „Tady je tabule: Osvětim!“ V té chvíli všichni cítí, jak se jim zastavuje srdce.
Osvětim – to byl pojem složený z nezřetelných a o to hrůznějších představ o plynových komorách, kremačních pecích a masovém vraždění. Vlak se pomalu sune dále, jakoby váhavě, jako by chtěl pozvolna a zároveň šetrně postavit ten svůj nešťastný lidský náklad před skutečnost: „Osvětim“.