Bůh působí bolest,
ale též obváže rány,
co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
(Jób, Starý zákon)

Člověk se rodí do života s pláčem, poněvadž je zbaven tepla mateřského lůna, a odchází ze života vyčerpaný v touze po světle a teple. Jsou nekonečné otázky, dožadující se poznání smyslu lidských osudů. Otázkou, která není nikomu cizí a každého svým způsobem tíží, je otázka po smyslu utrpení.

V Bibli je představitelem tohoto věčného lidského "hledače" Jób - člověk bezúhonný a přímý, respektující Boha a stranící se zla. Obrací svůj pláč k Bohu při hledání srozumitelné odpovědi na neúprosnou nepřízeň osudu. Nenachází útěchu u přátel, kteří mají zaujatý pohled, když si myslí, že Jóbovo utrpení je trestem za spáchané zlo.

Avšak Jób ví, že nezhřešil natolik, aby si zasloužil tak tvrdý úděl. Nejsou to ani tak rány na těle vyvolávající zlořečení životu, jako spíše duše zraněná Božím mlčením.

Filozofové a Boží lidé se odvážili zkoumat otázku po smyslu utrpení … s cílem alespoň trochu porozumět lidskému údělu.


Knížka O utrpení (několik kapitol z ní naleznete zde) , kterou vydalo nakladatelství Nové město nám nabízí velice široké rozpětí úvah na téma, že Bůh roztříštil samotu našeho utrpení ve chvíli, kdy Boží Syn Ježíš, sám naprosto nevinný, dobrovolně vystoupil na popraviště smrti.

Strach člověka z úzkostlivého osamocení pod tíhou bolesti je jednou provždy překonán, protože v Ježíši Bůh přijímá naše lidské utrpení za své.