"Zemský školní akční výbor s ním zatočí!" Slova starého komunisty Poety ještě nedozněla, a už jsem věděl co udělám. Ráno jsem odjel do Znojma a odtud autobusem do Stálek. Je to vesnice ležící u hranic. Nikoho jsem ve vsi neznal, a proto jsem zašel rovnou do kostela. Čirou náhodou jsem tam zastihl mladého pana faráře, Josefa Janštu. Svěřil jsem se mu, že chci utéct za hranice a poprosil ho o pomoc. Zpočátku byl velmi nervózní. Pak ale souhlasil. Bylo to totiž pro něj velké riziko. Neznal mě a nemohl si ověřit, co mu říkám v době, kdy se to provokatéry jen hemžilo. Byl rok 1948.

Večer, asi tak v deset hodin, přišel mladý hospodář, jmenoval se Vlčnovský, který chtěl, abych odešel ještě v noci, ale já jsem se rozhodl pro den, protože jsem neznal místní terén, a co bych pak dělal za tmy v Rakousku, a k tomu ještě v ruské zóně.

Najedli jsme se a šli spát. Při ranní mši jsem hrál v kostele na varhany. Lidem se to líbilo, dokonce jsem doprovázel sbor a všechno dobře dopadlo. Odpoledne, po požehnání, jsme šli spolu s panem farářem na procházku do lesa. Farní les totiž hraničil s Rakouskem. Vzali jsme si s sebou na oko udice, abychom v případě kontroly mohli říci, že jdeme na ryby, a vydali se určeným směrem. Asi sto metrů od hranic jsme se zastavili, podali si ruce a můj průvodce mi ukázal, kudy mám jít. Vrátil jsem mu udici a krátce jsme se rozloučili. Podíval jsem se, zdali není někdo nablízku, a vykročil jsem.

Najednou slyším štěkot psů. Rychle jsem si lehl do trávy a s bušícím srdcem očekával, co se bude dít. Na dohled stáli pohraničníci, kteří si právě zapalovali cigarety. Po chvíli se rozešli, každý jiným směrem. Pak nastala má chvíle. Rozběhl jsem se co nejrychleji směrem k místu, kde ještě před několika okamžiky stáli pohraničníci. Běžel jsem jak o život, nekoukal nalevo napravo, jen jsem letěl. Snad jsem už v Rakousku!

***

Zpracováno podle knihy Zdeňka Čížkovského: V Africe mi říkali Sípho, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Více ukázek z této knihy naleznete zde.