Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom,
který zapustil své kořeny u vody.

(Jer 17)
 

Strom je jedním z nejrozšířenějších
a nejbohatších symbolů.
Je obrazem životodárné síly,
kterou Stvořitel obdařil přírodu.

 

Strom:

- Ohlašuje každý rok z jara obnovu přírody.
- Když je uťat může někdy vyrašit znovu.
- Na poušti je znamením životodárné vody.
- Poskytuje člověku potravu, dřevo, stín...

Kořen stromu - opora pro život

Strom je pevný a stabilní jen tehdy, má-li kořen.
Čím hlouběji je zakořeněný,
tím je stálejší a odolnější vůči všem nepříznivým vlivům.
Hluboké kořeny však samy o sobě nestačí.
Aby rostlina mohla žít, musí být zasazena v takové půdě,
která jí dává vodu a živiny nutné pro růst.

Člověk, který doufá v Boha a spoléhá se na něj,
je jako strom, který zapustil své kořeny u vody.
(Jer 17)

Platí, že:
- ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj,
má v hloubce své bytosti jistotu a pokoj,
který nevyvrátí žádná životní bouře.
- ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj,
čerpá vodu "vyvěrající k životu věčnému" (J 4,14)
a jí "chléb sestupující z nebe",
po kterém nebude nikdy hladovět (J 6,32n).
- ten, kdo doufá v Boha, se nemusí obávat.
I když v jeho životě mnohé odumře,
větve, listí i květy rostou dál a takový člověk
pak "dává ovoce v pravý čas" (Ž 1,3)

Další symbolika:

Křesťanská symbolika navíc ještě vidí souvislost mezi:
- stromem v zahradě Edenu, který se stal příčinou odpadu člověka od Boha
- dřevem stromu jeslí, do kterých byl položen novorozený Ježíš
- dřevem kříže, na kterém Ježíš zemřel, aby člověka vykoupil, zachránil, spasil.


Věřte, že nechápu, jak je možno jít kolem stromu
a nebýt šťasten,
když jej člověk vidí.
Mluvit s člověkem a nebýt šťasten, nemilovat ho.
A kolik je překrásných věcí na každém kroku,
které dokonce třeba již úplně ztracený člověk
může pokládat za překrásné!
(F. M. Dostojevskij)

Strom spojuje to nejnižší s tím nejvyšším.
Svými kořeny vysává zemi a svými listy pije slunce.
Strom se hrouží do temnot, vydechuje ve světle.
(Jean Guitton, Otevřené dopisy, nakl. Triáda, 2011)