Často říkáme: "Ale neměl jsem to srdce říci mu nebo jí to a to." Srdce podobně jako duše vyjadřuje jádro naší osobnosti. A ještě víc než duše slouží srdce k vyjádření skutečného já, jádra lidské lásky a citu, a sami před sebou musíme poctivě hodnotit své nejtěsnější vztahy a touhy. Intuitivní uvažování vychází ze srdce, jak to formuloval Pascal ve svém slavném výroku: "Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví."

Jinými slovy, kromě logiky a racionální dedukce musíme brát v úvahu také "šestý smysl" - intuici. Pascal odsuzoval chladnou logiku svého současníka Descarta jako vhodnou pouze pro "geometrického člověka", protože duchovní skutečnosti nelze popsat matematickými poučkami. Jak bychom dnes řekli, bylo to vše jen "teoretické poznání" bez zkušenosti srdce.

Máme sklon dívat se na emoce svrchu jako na "chaotické" a "matoucí", nehodné toho, aby je inteligentní lidé brali příliš vážně. Toto oddělení citů a myšlení bagatelizuje důležitost srdce v našem každodenním životě. Vždyť právě srdce spojuje mysl, vůli a cit v celistvý způsob žití, kdy nám umožňuje myslet, toužit a cítit jako neporušená osobnost.

Bez této jednoty se budeme snažit hledat poznání bez citu nebo budeme zdůrazňovat emoce bez reflexivního uvažování. Oba tyto postoje podávají falešný obraz skutečnosti. Naše emoce potřebují být doplňovány myšlením. Racionalismus, který postrádá veškerý cit, i sentimentalismus, kterému chybí hlubší zamyšlení, zkreslují pravdu…

***

Zpracováno podle knihy: Touha, kterou vydalo Návrat domů. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.