Jak umět zacílit svou sexualitu? Jak skloubit křesťanské zásady sexuálního života a výroky některých psychologů, kteří tvrdí, že člověk v sobě nemá potlačovat přirozenost? Jak vyřešit tento paradox? Jsou různé cesty správného zacházení s vlastní sexualitou.



Kdo nemá vztah ke svému tělu a ke svým smyslům,
očekává všechno jen a jen od sexuality.

Walter Lechler hovoří o sexualitě a senzualitě. Sexualita se váže k tělu a smyslovosti. Měli bychom si vypěstovat správný vztah k tělu a vnímat všemi smysly sebe i svět okolo nás. Pak budeme vnímat vlastní vitalitu. Vždyť cílem sexuality je právě vitalita. Vnímám-li všemi svými smysly přestanu se koncentrovat výlučně na sexualitu. Ten, kdo nemá vztah ke svému tělu a ke svým smyslům, očekává všechno jen a jen od sexuality. Je pro něj prostředkem k vnímání sebe sama. Tím však sexualitě přikládá přehnanou důležitost.



Máme-li zdravou životní kulturu,
sexualita se nebude snažit osamostatnit.

Je také zapotřebí zdravé kultury života. Už Sigmund Freud byl přesvědčen, že sexualita je kulturotvornou silou. Máme-li zdravou životní kulturu, k níž patří např. kultura bydlení, jídla, cit pro hudbu a poezii, sexualita se nebude snažit osamostatnit. Začlení se do této kultury. Měli bychom také budovat dobré mezilidské vztahy. Přátelství s mužem či ženou naplňuje naši touhu být sám sebou a tak být přijímán. Často máme příliš mnoho účelových kontaktů, ale žádné zralé emocionální vztahy.



Čím jsme kreativnější,
tím méně máme sexuálních problémů

Sexualitu je třeba i projevit kreativitou. Čím jsme kreativnější, tím méně máme sexuálních problémů. Sexualita ústí v kreativitu. Jistého ženatého muže a otce pěti dětí psychoterapeutka upozornila: „Jestli ve své sexualitě nevidíš nic víc než vyspat se se svou ženou, brzo budeš nemocný.“ Když potom začal malovat, upravil se i jeho sexuální vztah k ženě. Přestal ji přetěžovat svým přehnaným sexuálním očekáváním.



Intimní vztah k Bohu

Sexualita je také důležitým zdrojem duchovního života. Pouze začneme-li budovat dobrý, osobní, intimní vztah k Bohu, naše sexualita se v nás nestane autonomní veličinou. Touhu skrývající se v sexualitě bychom měli orientovat na Boha. Sexualita tím nezmizí, vždycky se v nás bude ozývat. Pak už je ale věcí pokory předstoupit i s ní před Boha a odevzdat mu ji.

***

Zpracováno podle knihy: O životě z víry, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde