Bůh je milosrdný. (Ž 111,4) - Biblický citát na dnešní den

31.3.2006, Benedikt XVI., Jan Pavel II.

Promluva kardinála Ratzingera při pohřbu Jana Pavla II. 8.4. 2005

Promluva kardinála Ratzingera při pohřbu Jana Pavla II. 8.4. 2005

„Následuj mě!“ – říká vzkříšený Pán Petrovi jako své poslední slovo, tomuto učedníkovi, vyvolenému, aby pásl jeho ovce.

„Následuj mě!“ - tato lapidární Kristova slova lze považovat za klíč k pochopení poselství, jež pochází ze života zesnulého a milovaného Jana Pavla II., jehož tělesné pozůstatky ukládáme dnes do země jako semeno nesmrtelnosti – srdce plné smutku, ale také radostné naděje a hluboké vděčnosti.

Toto jsou city naší duše, bratři a sestry v Kristu, přítomní na náměstí sv. Petra, v přilehlých ulicích a na různých místech města Říma, zalidněného v těchto dech nesmírným, mlčícím a modlícím se zástupem. Všechny srdečně zdravím. Jménem kardinálského sboru se chci obrátit s uctivou myšlenkou na hlavy států, vlád a na delegace různých zemí. Zdravím vedoucí představitele církví a křesťanských společenství. Zdravím pak arcibiskupy, biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice, i všechny věřící, kteří přijeli ze všech světadílů; zvláště pak zdravím mladé, které Jan Pavel II. rád nazýval „budoucnost a naděje církve“. Můj pozdrav zalétá kromě toho do celého světa skrze rozhlas a televizi v této chorální účasti na slavném rozloučení s milovaným veleknězem.

„Následuj mě“ – jako mladý student byl Karol Wojtyla nadšený pro literaturu, divadlo a poezii. Když pracoval v chemické továrně, obklopen a ohrožen nacistickým terorem, uslyšel hlas Pána: Následuj mě! V tomto zvláštním kontextu začal číst filozofické a teologické knihy. Pak vstoupil do tajného semináře, založeného kardinálem Sapiehou a po válce mohl doplnit svá studia na teologické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově. Tolikrát ve svých dopisech kněžím a ve svých autobiografických knihách k nám mluvil o svém kněžství, jež přijal 1.11.1946. V těchto textech vysvětluje své kněžství zvláště na základě tří výroků Pána: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý“ (Jan 15,16). Druhý výrok pak zní: Dobrý pastýř dává život za své ovce“ (Jan 10,11). A konečně: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce“ (Jan 15,9). V těchto třech výrocích vidíme celou duši našeho Svatého Otce. A skutečně chodil všude a neúnavně, aby přinášel užitek a to užitek, jenž zůstane.

„Vstaňte, pojďme!“ – to je titul jeho předposlední knihy.
„Vstaňte pojďme!“ – těmito slovy nás probudil z unavené víry, ze spánku včerejších i současných učedníků: „Vstaňte, pojďme!“ - říká také dnes nám. Svatý Otec pak byl knězem až do dna, protože obětoval svůj život za své ovce a za celou lidskou rodinu, v každodenním nasazení ve službě církve a především v těžkých zkouškách posledních měsíců. Tak se stal jedno s Kristem; dobrý Pastýř, jenž miluje své ovce. A konečně: „Zůstávejte v mé lásce!“ Papež, který se snažil setkat se všemi, který měl schopnost odpouštět a otevřené srdce pro všechny, nám dnes říká těmito slovy Pána: Tím že přebýváme v lásce Krista, učíme se v jeho škole umění opravdové lásky.

„Následuj mě“! V červenci 1958 začíná pro mladého kněze Karola Wojtylu nová etapa na cestě s Pánem a za Pánem. Karol jako obvykle odjel se skupinou mladých kajakářů na Mazurská jezera, na společné prázdniny. Avšak měl u sebe dopis, kterým ho polský primas kardinál Wyszynski zval a mohl vytušit účel toho setkání: jeho jmenování světícím biskupem v Krakově. Opustil akademickou dráhu, opustil podnětné společenství s mladými a velký intelektuální zápas, aby poznal a vysvětloval tajemství stvořeného člověka, aby učinil přístupným v dnešním světě křesťanský výklad našeho bytí – to vše se mu muselo jevit jako „ztratit sám sebe“, ztratit právě to, čím se stala lidská identita tohoto mladého kněze.

Následuje mě – Karol Wojtyla přijal, když uslyšel ve volání církve Kristův hlas. A pak si uvědomil, jak je pravdivý výrok Pána: „Kdo si bude hledět život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho“ (Lk 17,33). Náš papež – to víme všichni nikdy nechtěl zachránit svůj život, držet si ho pro sebe; chtěl se dávat bez výhrad, až do poslední chvíle, pro Krista, a tak také pro nás. Právě tím způsobem mohl zakoušet, jak všechno, co odevzdal do rukou Pána se vrátilo novým způsobem. Láska ke slovu, k poesii, k literatuře, byla podstatnou částí jeho pastýřského poslání a dala mu novou svěžest, novou aktuálnost, novou přitažlivost hlásání evangelia, právě také, když je znamením sváru.

Následuj mě! V říjnu 1978 kardinál Wojtyla slyší opět hlas Pána: Obnovuje se rozhovor s Petrem uvedený v dnešním evangeliu: „Šimone, synu Janův, miluješ mě? Pas mé ovce!“ Na otázku Pána: „Karol, miluješ mě?“ Krakovský arcibiskup odpověděl z hloubi svého srdce: „Pane, Ty víš všechno, Ty víš, že Tě miluji.“ – Láska ke Kristu byla hlavní silou našeho milovaného Sv. Otce: kdo ho viděl modlit se, kdo ho slyšel kázat, ten to ví. A tak díky tomuto hlubokému zakořenění do Krista mohl nést tíži, jež přesahuje čistě lidské síly: Být pastýřem Kristova stádce, jeho všeobecné církve.
Není zde čas mluvit o jednotlivých věcech tohoto tak bohatého pontifikátu. Chtěl bych jen přečíst dva úryvky dnešní liturgie, v nichž se objevují klíčové prvky jeho hlásání: Ve svém 1. listu sv. Petr říká - a papež to říká se sv. Petrem - nám: "Tu se Petr ujal slova a promluvil: 'Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale že v kaýdém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi'" (Sk 10,34-35). A v druhém čtení sv. Pavla – a se Svatým Pavlem náš zesnulý papež – nás vybízí nahlas: "Proto moji bratři milovaní a vytoužení, moje radost a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní" (Fil 4,1).

Následuj mě! – Spolu s příkazem pást jeho stádce Kristus ohlásil Petrovi jeho mučednictví: Tímto závěrečným a shrnujícím výrokem rozhovoru lásky a příkazu univerzálního pastýře. Pán připomíná jiný dialog, který se odehrál při Poslední večeři. Pán tam řekl: "Kam já jdu vy nemůžete jít. Nato Petr řekl: Pane, kam jdeš? Ježíš mu odpověděl: Kam já jdu tam nyní nemůžeš jít se mnou, budeš mě následovat později" (Jan 13,33-36). Ježíš jde od večeře na kříž, jde ke vzkříšení, vstupuje do velikonočního tajemství. Petr jej zatím nemůže následovat. Nyní – po vzkříšení – nadešla chvíle tohoto „později“. Když Petr páse Kristovo stádce, vstupuje do velikonočního tajemství, jde ke kříži a vzkříšení. Pán to říká těmito slovy: "... Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš" (Jan 21,18). V první periodě svého pontifikát Svatý Otec, ještě mladý a plný sil, chodil pod vedením Krista do všech končin světa. Ale pak stále více vstupoval do pravdy slov: „jiný tě přepáše... a právě v tomto společenství s trpícím Pánem neúnavně a s novou intenzitou hlásal evangelium, tajemství lásky, která jde až do krajnosti.

On nám představil velikonoční tajemství jako tajemství Božího milosrdenství. Ve své poslední knize píše: hranice položené zlu „Definitivně vytváří Boží milosrdenství“ (Paměť a identita, s. 70). A když se vrací v myšlenkách k atentátu, říká: „Kristus, který za nás všechny trpěl, dal utrpení nový smysl; převedl je do jiného rozměru, do nového řádu: tedy lásky… Je to samo utrpení, které spaluje a stravuje zlo ohněm lásky a z hříchu nechává vzejít mnohačetným květům dobra“ (s. 199). Živen touto vizí, Papež trpěl a miloval ve společenství s Kristem a díky tomu bylo poselství jeho utrpení a jeho mlčení tak výmluvné a plodné Boží milosrdenství: Svatý otec našel nejčistší odraz Božího milosrdenství v Matce Boží. On, který v dětském věku ztratil maminku, o to víc pak miloval Matku Boží. Slova Ukřižovaného Krista vnímal jako adresovaná jemu osobně: „Hle, tvá matka!“ A jednal stejně jako milovaný učedník: přijal do nitra svého bytí (eis ta idia: Jan 19,27) – Totus tuus. Od matky se naučil připodobňovat se Kristu.

Pro nás všechny zůstane nezapomenutelné, jak na tuto poslední velikonoční neděli svého života Svatý otec, poznamenaný utrpením, se ještě jednou a naposled vyklonil z okna Apoštolského paláce a naposled udělil požehnání „Urbi et orbi“. Můžeme si být jisti, že náš milovaný Papež nyní stojí v okně Otcova domu, vidí nás a žehná. Ano, žehná nám, Svatý otec. My svěřujeme tvou drahou duši Matce Boží, tvé Matce, která tě vedla každý den a nyní tě povede do věčné slávy Svého Syna, Ježíše Krista našeho Pána.

Amen.

Překlad: Josef Koláček


***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
 

Týden modliteb za jednotu křesťanů

(15.1.2017) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem...

Jaký byl smysl oběti Jana Palacha?

(14.1.2017) "Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít." Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí...

Josef Kemr

(14.1.2017) Josef Kemr (20. 6. 1922 – 15. 1. 1995) vynikající herec a aktivní křesťan.

Dnes je PÁTEK 13.

(13.1.2017) Co kdyby přece jenom...?

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13.1.2017) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v...

Jan Heller - jeden z českých předních biblistů († 15.1.2008)

(12.1.2017) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest....

Setkání mládeže v Nitře na Slovensku (pololetky pá 3.2.- ne 5.2.2017)

Setkání mládeže v Nitře na Slovensku (pololetky pá 3.2.- ne 5.2.2017)
(10.1.2017) Pojeď s námi do Nitry na setkání mládeže! Odjezd autobusu z Brna.

Jak ten čas běží!

(2.1.2017) Ty rozhoduješ, co uděláš s časem, který ti byl dán / Další Nový rok před námi...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)