Otec mě poslal. (Jan 5,36) - Biblický citát na dnešní den

8.1.2002

Ježíšův smích

aneb kdo z apoštolů neměl smysl pro humor
z knihy "Psáno do prachu"


V jídelně velkého, blahobytného domu v Jerichu vládla pokojná, uvolněná pohoda. Na nízkých stolech vystřídaly vydatný oběd mísy s krásným ovocem, jaké plodí stromy jen v horkém a vlhkém údolí Jordánu. Hosté i hostitel a jeho rodina čekali, že rozhovor začnou ti druzí. Vlastně to všichni očekávali od nejvzácnějšího z příchozích, rabbiho z Nazaretu. Ale ten se nepouštěl do žádného výkladu, ležel spokojeně a trochu unaveně na lehátku. Teď se zadíval na dva muže, kteří spolu začali mluvit polohlasem, a ve tváři mu spokojenost vystřídal smutek.

Jeho vlastní učedník, Juda Iškariotský, začal totiž klást hostiteli, vrchnímu jerišskému celníkovi, finanční otázky. Jak si představuje rozdat polovinu jmění a ještě vyplácet čtyřnásobné náhrady těm, kdo prokáží, že byli ošizeni? Ano, Juda ví, že je to podle Zákona, ale už to nikdo nedodržuje. Vždyť tím Zacheus ožebračí sebe i svoji rodinu. Na takovou velkorysost jistě padne i tenhle krásný dům, a toho bude přece škoda.

Vrchní publikán Zacheus trpělivě vysvětloval, že to je možné a nebude snad nutno prodávat dům. Oba diskutující začali počítat, zpaměti odčítali a sčítali značné sumy peněz. Celá do té chvíle šťastná společnost, začala sledovat rozhovor o penězích a spokojenost vystřídalo napětí. Zvláště Zacheova žena, které se to týkalo velice bezprostředně, zneklidněla.

Ježíš se nadzvedl na svém lehátku a právě se chystal zasáhnout, když se oknem z ulice ozval sbor dětských hlasů:

„Čistá černá duše, spadla nám z moruše.
Namáhá se velice, leze jako opice!“

Říkánka byla přednesena na známou melodii rozpočítadla a její poslední slovo bylo zvláště zdůrazněno

„…O - PI - CE !“

Jeden z Ježíšových učedníků vyskočil z lehátka a chystal se jít zahnat ty malé darebáky, kteří svůj výtvor začali právě opakovat. Ježíš se zahleděl na Zachea, do něhož se popěvek strefoval.

Ten se však zasmál a mávl rukou: „Nechte je být, to nemají ze sebe, asi jim to složil někdo z dospělých. A mají vlastně pravdu, svému jménu Čistý jsem zatím dělal prachbídnou čest!“

Napětí v místnosti rázem povolilo a ozval se i nesmělý smích. Děti, které se nedočkaly zlostné odpovědi, zpod okna odešly. Ježíš mlčel, díval se na Zachea a z jeho pohledu se dal vyčíst souhlas. První se ozval, jako tak často, Šimon Petr. Ale tentokrát to nebyla rozhorlená nebo nazlobená řeč, jaká byla u něho obvyklá. Jen stěží přemáhal smích:

„Upřímně řečeno, Zachee, neuraž se, ale na té moruši jsi vypadal moc legračně. Napřed jsem se lekl, že chceš Mistrovi skočit na krk s dýkou, ale pak jsem se uklidnil. Vykukoval jsi z listí opravdu jako zvědavá opička.“

Společnost ztichla, Petr to zase jednou přehnal, to se hostitele muselo nemile dotknout. Ale ten se hlasitě zasmál a Ježíšovi učedníci se k němu ochotně přidali. Jen Ondřejovi se bratrovo extempore jaksi nezdálo a zasáhl:

„No, no, Šimone, ty myslíš, že nevypadáš nikdy směšně? Když si vzpomenu, jak ses tehdy škrounil v jezeře… V té chvíli mně bylo úzko, ale když tě Mistr vtáhl zmáchaného zpátky do člunu, byl jsi k popukání.“

Jindy tak pokojný a spíše zdrženlivý Ondřej, zřejmě stržen dosud tak dobrou náladou, vyskočil a začal bratrův kousek na hladině Genezaretu skvěle předvádět. Přelézal jako přes okraj loďky na houpavou a vířící hladinu jezera. Kousek nejistě kráčel, ale už jde ke dnu a volá: „Mistře, pomoc, neumím moc plavat!“

Celá společnost se hlasitě směje, Jan se doslova řehtá. Ondřej pošilhává po Mistrovi, co říká jeho vystoupení. Vidí jiskřičky v jeho krásných černých očích, ale všeobecná veselost, jako by ho míjela.


Šimon Petr se zvedá z jídelního lehátka. Nerad na tuhle příhodu vzpomíná, co udělá teď? Neusadí drsně svého nečekaně rozverného bratra?

Ale šibalský úsměv v rybářově tváři napovídá něco jiného.

„Ondřej má pravdu, napřed jsem byl samá odvaha a skončil jsem jako napůl utopené kotě. Ale vy ještě nevíte, jak mě Mistr tuhle překvapil při placení daně. Mohu jim říct o té rybě?“ obrátil se s tázavým pohledem na Ježíše. Ten jenom přimhouřil oči a lehce přikývl.

„Vcházeli jsme do Kafarnaum,“ vyprávěl Petr, „já jsem se trochu opozdil a padl jsem do rukou výběrčích půlšekelů pro chrám. Ptali se mě ironicky: ,Co vás ten mistr učí, když nepřispívá ani na chrám?` Začal jsem se Mistra zastávat, ale oni mě usadili záznamem, že jsme opravdu ještě nezaplatili - ani Ježíš, ani já. Celou cestu za vámi ostatními do Matoušova domu jsem přemýšlel, jak to mám Mistrovi ohleduplně vyřídit. Ale jen jsem vkročil, vzal si mě stranou a začal o chrámové dani. Vysvětlil mi, že jsme synové Boží, a tedy svobodní lidé. Zároveň však máme dodržovat užitečné předpisy, abychom lidi zbytečně nepopouzeli. A potom mně dal ten nejpodivnější úkol, jaký jsem kdy od něho dostal. ,Jdi k jezeru a nahoď udici. V hubě první ryby, kterou chytíš, najdeš šekel. Vezmi ho a zaplať za mne i za sebe.` Usmíval se při tom a já jsem cestou k jezeru přemýšlel, zda mě nechce dát touhle podivnou radou nějak za vyučenou. Ale pak jsem si řekl, že si ze mne určitě nedělá legraci a že mu budu věřit na slovo. Sotva jsem napíchl návnadu na háček a nahodil, zabrala a já jsem vytáhl pěknou tilapii, no, alespoň takovou…“ a roztáhl doširoka ruce.

Ostatní učedníci, také zkušení rybáři, pochybovačně zahučeli a Petr o píď přiblížil dlaně k sobě.

„Tedy nejméně takhle velkou,“ pokračoval. „Když jsem uvolňoval háček, něco se jí v tlamě zalesklo. Ale odolal jsem pokušení podívat se, snad jsem chtěl dokázat sám sobě, jak Mistrovi věřím. Trochu jsem ale pozměnil jeho pokyny. Vrátil jsem se k budce výběrčích a položil jsem tam mrskající se rybu na stůl. Jejich vedoucí honem schovával svá lejstra, protože voda stříkala všude kolem, a ječel na mne:
,Co si to dovoluješ? Chci peníze a ne rybu, jdi si ji prodat na trh. Za šekel, který nám dlužíte vy dva, jich ale musíš chytit aspoň pět!`

,Sáhni jí do huby!` poradil jsem mu. Zaváhal, ale jeho zvědavost zvítězila. Zalovil rybě v tlamě a vytáhl – stříbrný šekel. Měli jste vidět hloupé obličeje těch vydřiduchů. Já jsem totiž schválně lovil hned pod jejich budkou, takže dobře viděli, že jsem rybu právě vytáhl a nic jsem jí do huby nedával. Potom jsem udělal něco poprvé za svůj rybářský život: Tu vypasenou, pořád ještě čilou tilapii, jsem hodil obloukem do jezera. Zasloužila si to, když nám tak pomohla.“

Ježíš se usmíval a v očích mu jen hrálo. Učedníci i Zacheova rodina se smáli a kroutili podiveně hlavami. Zdálo se, že tím zábava skončí, ale vtom Petra vystřídal Filip.

„Marná sláva, kamarádi, občas jsme k smíchu všichni. Pamatujete, co bylo právě před tou bouřkou a Šimonovou koupelí? Kolem nás tisícové zástupy a daleko široko pusto, nikde ani pastýřská salaš, natož město s pořádným trhem. Těm lidem i nám tak kručelo v žaludcích, že to až muselo Mistra rušit při výkladu. Skončil, zavolal si mě a ptá se:
,Filipe, kde nakoupíme chleba, aby se všichni tihle lidé najedli?` Já hlupák počítám a říkám: ,Ani celá naše hotovost – bylo to tehdy asi dvě stě denárů – na to nebude stačit. A kam bychom pro to měli jít, všude je daleko, jak to sem dopravíme?`

Řeknu vám, až se mi z toho zatočila hlava. Mistr seděl a s nepochopitelným klidem se na mě usmíval. Pak se vynořil tady Ondřej s báječným příspěvkem. Přivedl chlapce, který byl ochotný vzdát se své zásobičky, pěti ječných placek a dvou sušených rybek.“

„Počkej, tohle řeknu sám,“ přerušil Filipa Ondřej. „Vedu toho milého dárce k Mistrovi a myslím si, že ho dáme všem za příklad a potom snad takových ochotných najdeme víc. Ale kdepak, ačkoli jsme to vyvolávali mezi lidmi, všichni se tvářili, že nikdo nic nemá. Určitě tam leckde trochu jídla v mošničkách bylo, ale mlčeli jak zařezaní. Bylo mně toho chlapce hrozně líto, jeho osamělá ochota k oběti mě dojímala. Byl jsem přesvědčený, že to prostě nemůžeme přijmout a tak jsem pro jistotu poučil Mistra: ,Pro tolik lidí to přece nebude stačit!`“

Celá společnost se teď hlasitě směje při vzpomínce nebo představě, jak udiveně tehdy učedníci vypadali, když po svých moudrých hospodářských výpočtech nosili a nosili tisícům lidí kusy ječného chleba i ryb, a nebylo tomu konce. Všecky své cestovní nůše pak ještě naplnili nesnědenými plackami a rybami!

Bylo jim nyní všem lehko u srdce, zvláště když si všimli, že se k jejich veselí přidal i Mistr a srdečně se rozesmál. Jak smích utichal, řekl:

„Doufám, že se na mne nezlobíte. Trochu jsem vás tehdy zkoušel a trochu jsem se vám vysmíval. Vidíš, Zachee, a ty také, Judo. Boží počty jsou jiné. Rozhodl ses moc dobře, celníku.“

„A ty, Marto, se také neboj,“ obrátil se k Zacheově manželce. „Ani po takovém velkorysém rozdávání nebudete trpět nouzí. Dům rozhodně neprodávejte, ještě vás sem přijdeme navštívit. Je nám u vás moc dobře.“ Po chvíli ticha dodal: „Slunce je už dávno pod obzorem a nás čeká zítra Jeruzalém. Tam nebude nic k smíchu. Milí Zacheovi, díky za všecko a z těch posměváčků si nic nedělejte. Kampak nás tolik uložíte?«

»Ono je to časem přejde,« odpověděl vesele malý, dosud tak bohatý muž. »A s noclehem nebude žádná potíž, viď, Marto?“

„Máme prostorný zahradní altán,“ ujišťovala paní domu. „Už vám to tam s děvčaty běžíme připravit. A Mistr by mohl přespat v pokoji pro hosty.“

„Ne, ne,“ bránil se Ježíš, „spím rád na čerstvém vzduchu.“

„Strávíte noc ve vůni růží a oleandrů jako Šalomoun a Šulamitka v královských sadech,“ zažertoval ještě bývalý vrchní výběrčí, šťastný, že má tak vzácné hosty. Pak dodal o poznání smutněji:

„Příště už budete muset být v domě, tak velkou zahradu přece jen asi neudržíme. Ale, nešť! Já byl takový otrok práce a peněz, že jsem do ní sotva vkročil.“

Národní pochod pro život a rodinu

Národní pochod pro život a rodinu
(29.3.2017) Letošní Národní pochod pro život a rodinu se uskuteční v sobotu 22. dubna v Praze.

Svátek Zvěstování Páně (25.3.)

(24.3.2017) Žádný učený z nebe nespadl a z nebe nespadl ani Bůh. Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím...

Namísto pohřebních květin pro kardinála Vlka přispět na hospic

Namísto pohřebních květin pro kardinála Vlka přispět na hospic
(22.3.2017) Namísto pohřebních květinových darů je vhodné zaslat i malý příspěvek na podporu Domácího hospicu DUHA,...

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk
(18.3.2017) V sobotu 18.3.2017 zemřel Miloslav kardinál Vlk. Sdělovací prostředky publikují mnohé úvahy, videa, fotografie...

Jiří Grygar (* 17. 3. 1936)

(16.3.2017) Český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a...

Papež František - výročí volby (13. 3. 2013)

(11.3.2017) Téma  papež František ve věcném rejstříku a ve jmenném rejstříku webu vira.cz

Velikonoce pro mládež v Altöttingu

(9.3.2017) Zažij s námi největší svátky na mezinárodním setkání mladých v německém poutním místě Altötting!…

Vlajka pro Tibet

Vlajka pro Tibet
(9.3.2017) Dne 10. března 1959 bylo ve Lhase, hlavním městě Tibetu, násilně potlačeno povstání proti čínské okupaci,...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)