Lidé o mně říkají, že jsem líný. Když o tom přemýšlím, mají asi pravdu. Není to dobrá vizitka a rád bych s tím něco udělal i kvůli sobě, jenže to vždycky dopadne stejně - zase se přistihnu, jak lenoším. Co s tím? (J. N., Jičínsko)


Říci o někom, že je líný, může z psychologického hlediska znamenat ledacos. "Líný" může být v očích druhých lidí ten, kdo se sice práci nevyhýbá, ale pracuje pomalu. Vysoké pracovní tempo ho stresuje, nevyhovuje mu být stále v jednom kole a jeho pomalost může u druhých vzbuzovat dojem, že svoji práci nestíhá nebo že se jí přímo vyhýbá.

"Líný" může být i člověk zaměřený na okamžitý požitek, kvůli kterému není ochoten čelit momentálnímu nepohodlí ve prospěch druhého člověka nebo nějaké jiné hodnoty. Takový člověk zaměřený na sebe a na své požitky může druhé zneužívat, žít na jejich úkor a nechat je na sebe pracovat.

"Líný" může být ale i ten, kdo se práci vyhýbá proto, že se obává svého neúspěchu - řídí se heslem "Kdo nic nedělá, nic nezkazí". Takovým lidem je nepříjemná konfrontace se zodpovědností, protože se sami cítí nejistí a nevěří sobě a svým schopnostem. Nepříjemnou práci spíše odloží na pozdější dobu, než by se jí zabývali. Psychologie má dokonce pro toto notorické odkládání i svůj termín - prokrastinace (z latinského cras = zítra).

V poslední době přibývá v naší kultuře také lidí, kteří se společenskému ideálu cílevědomého ambiciózního pracovitého člověka vyhýbají programově. Odmítají děsivé životní tempo doby, vědomě pracují méně, realizují se mimo svou práci a dávají přednost uspokojení vnitřních duševních nebo duchovních potřeb. Často jsou potom nařčeni z toho, že se odmítají angažovat pro druhé, nechtějí pracovat a jsou líní. Přitom mohou být naopak daleko méně závislí na materiálním vnímání světa. Není výjimkou, že člověka, který například odchází žít klášterním životem, jeho okolí vnímá jako někoho, kdo se odmítá angažovat ve světě a do kláštera utíká vlastně z lenosti; tím však neříkám, že to tak někdy nemůže být.

Který z těchto typů jste vy, co vás vede k tomu, že se chcete změnit? Chcete to vy sám, protože vám tento životní styl vadí, nebo se v něm cítíte dobře a nelíbí se to jen vašemu okolí? Je- li vaše "lenost" osobnostně podmíněná, pak asi nikdy nebudete "pracant k pohledání", ale můžete dosáhnout toho, že váš odstup od práce nebude vašemu okolí tolik vadit. Pokud se jedná jen o zlozvyk, lze se ho zbavit. Metoda asi nebude vypadat příliš vábně - spočívá v tom, že se budete snažit o postupnou změnu svého životního stylu, budete si klást cíle a pracovní nároky, jež jste schopen bez větších potíží splnit, a budete je dělat - ale skutečně pravidelně. Až si na tento životní režim zvyknete, můžete pracovní nároky na sebe opět o kousek posunout. Jiná metoda spočívá v tom, že se za každý případ, kdy svou lenost přemůžete, nějak odměníte (ať už body nebo nějakým hezkým prožitkem). Zní to primitivně, ale funguje to.

odpověděl JAKUB HUČÍN, redaktor časopisu Psychologie dnes a pracovník krizové Linky důvěry Diakonie ČCE, tel. 222 514 040


***

Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku