„Pamatuj, že tam, kde jsou děti, najdeš vždy alespoň trochu štěstí. Štěstí se chová jako plevel – s trochou světla vyroste kdekoli.“ / V africké Rwandě došlo na jaře 1994 k jedné z nejhorších genocid, jakou svět kdy zažil. Příběh dvaadvacetileté Immaculée, která zázračně přežila brutální vraždění celé své rodiny, je strhující výpovědí o síle odpuštění a lásky.

Čtyřicetiletý člověk toho má většinou už hodně za sebou, už mnoho let žije naplno. Za cenu mnohdy velkého úsilí dosáhl určitého postavení, vykonává zodpovědnou práci, stal se majitelem domu či bytu … Může říct, že v životě uspěl?  

Svatý Václav je postavou, která provází České dějiny více než tisíc let, což je dlouhá doba. Jak se ale na něj dívat dnes, v souvislostech dnešní doby? Zkusme přijmout výzvy, které nám i přes prostor tisíci let dává.

Dnes, ve čtvrtek 27. 9. 2012 od 19h do 20h - v předvečer svátku sv. Václava - se chceme spojit v modlitbě za náš národ. V tuto určenou hodinu nás k modlitbě pozve i vyzvánění kostelních zvonů. Jako inspiraci nabízíme soubor témat a přímluv týkající se situace v naší zemi.

Ve čtvrtek večer 27.9.2012 se rozezní mnohé kostelní zvony. Proč? V předvečer státního svátku a zároveň slavnosti svatého Václava nás vybízejí ke společné modlitbě za náš národ.

"Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se… Pán je blízko. O nic nemějte starost“ (Bible, Flp 4,4-6). To se mu to řekne, ale jak se já můžu radovat..?!

Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše. Víra nás učí, že Bůh je všudypřítomný. Není tedy třeba pochybovat o jeho přítomnosti v nás. Nosíme v nitru toho, jenž je radostí a štěstím. Ať se stane cokoliv, ať se cítíme jakkoliv, vždycky se můžeme radovat z jeho štěstí.

Na svých cestách po světě pořád zjišťuji úžasné věci. Lidé v chudých zemích, v Indii nebo Africe, vypadají mnohem šťastnější než my. Dovedou se úžasně radovat. U nás v Evropě se s takovou radostí ze života moc nesetkávám. Kolik potkáváme zasmušilých lidí a jaké všelijaké výhrady máme ke svým životním podmínkám! Jak je to možné?

Se psy je ta potíž, že mají špatný smysl pro správné načasování. Vezměte si například Modrou. Loni Modrá onemocněla. Začalo jí otékat břicho a mí přátelé si mysleli, že bude mít štěňata. Vzali Modrou k veterináři. Ten jim sdělil, že Modrá je vážně nemocná a pravděpodobně pojde.  Pak Modrou ošetřil, naúčtoval jim gigantickou sumu a poslal Modrou domů umřít.

Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...

Láska zvyšuje vnímavost milujícího i milovaného člověka; zvyšuje jeho vnímavost a otevírá ho pro svět v jeho plnosti. Celý vesmír se pro něj stává širším a hlubším, září v paprscích hodnot, které vidí pouze milující a milovaný. Neboť láska nedělá člověka slepým, nýbrž vidoucím - vnímavým pro to, čeho by si nikdy nepovšiml a vnímavým pro hodnoty.

Přátelství uzavíráme většinou spontánně. Ačkoliv máme přátele vyhledávat, nesmíme si takový vztah nijak plánovat. Stejně tak je nepřípustné zvolit si předem nějakého člověka a nutit ho k přátelství proti jeho vůli. Jakýkoli takový pokus je od samého počátku odsouzen k neúspěchu. Manipulace se svobodou druhých vyvolává přesně opačný účinek - odtáhnou se od nás.

Lidská sebeúcta je velmi zranitelná zejména během dospívání. Tony sloužil jako poradce v táboře pro dospívající. Brzy zjistil, jak si tito mladí lidé představují dobře strávený čas: Potřebují si někoho dobírat. V tomto konkrétním případě šlo o hocha, který trpěl mozkovou obrnou. Jmenoval se Billy. Ostatní chlapci ho zesměšňovali. Pozorovali, jak se svými nekoordinovanými pohyby kráčí přes volný prostor tábora, pak se seřadili a napodobovali ho.

Jednu dobu jsem jezdila asi pětkrát šestkrát ročně do Paříže kvůli pracovním schůzkám redakce časopisu Feu et Lumière. Ten den jsem jela metrem ve špičce, což se mi stávalo jen výjimečně. Vždycky mě překvapí speciální dopravní „pravidla dobrého chování“: nevidíme se, nemluvíme spolu, ignorujeme se a je to tak snazší. 

Jdi volat Jitřenku;
až jitro nastane,
pak vpravdě zjistíš,
co je krásné a co ne.

Poprvé jsem ji spatřila koncem září. Byl to den, kdy se studenti registrovali na univerzitě. Byla jsem jedním ze zaměstnanců. Tomuto podivnému přírůstku jsem se ale snažila vyhnout. Byla ostříhaná téměř dohola – nechala si pouze ofinu dlouhých červených vlasů, které jí padaly do očí. Měla na sobě kombinézu, do níž by se vešla snad třikrát, a vypadalo to, že už ji nesundala hezky dlouho.

Jak sociologie popisuje masové setkávání mládeže (s papežem)? Jednoduše jako přizpůsobení náboženství současné konzumní kultuře: aby lidé na duchovní akci přijeli, je třeba dát jí podobu velkého festivalu, lunaparku nebo Disneylandu, který přinese především proud zážitků a emocí, který bude cool. 

Jednou z nejčastějších příčin krizí dnes jsou falešná životní očekávání. Falešné očekávání znamená nesoulad mezi našimi představami a skutečností. Jak získat pravdivý pohled na sebe, na ostatní lidi, na Boha? Odkud se falešná očekávání berou? Můžeme si ukázat několik zdrojů...

Určitě jste už někdy museli navštívit lékaře a požádat jej o pomoc. Snad jste potřebovali i právníka, notáře, psychiatra nebo psychologa. Každý člověk potřebuje ve svém životě druhé lidi, protože – ať už jsme ochotni si to přiznat nebo ne – jsme bytostmi slabými, omezenými a také nemocnými.  

Někteří lidé mají tolik práce, že volný čas vůbec nemají. Někdy je to vlivem životních okolností. Někdy si to však v životě zařídili tak, aby volný čas neměli. Protože je život člověka naplněn převážně prací, máme volný čas k tomu, abychom si odpočinuli a mohli se rozvíjet i v jiných oblastech...

Bylo jednou jedno dítě, které si malovalo v pokojíčku pastelkami, vedle něj se posadil dědeček a začal psát dopis. V jednom okamžiku se ho dítě zeptalo: „Dědo, co to děláš? Píšeš zase vyprávění o mně?“ Dědeček přestal psát, usmál se a vnoučkovi řekl: „Píšu o tobě. Víš, ale důležitější než slova je tužka, kterou používám. Líbilo by se mi, kdyby ses jí podobal, až vyrosteš.“ 

Poslední člověk, který byl na Měsíci - astronaut Eugene Cernan (*1934), je po matce českého a po otci slovenského a původu. Bývalý americký kosmonaut je známý i tím, že veřejně vyznává svou víru v Boha: "My sami bychom neuměli vybudovat vesmír, v kterém bychom mohli žít. Bůh je doopravdy skvělý inženýr..."

Musíme si uvědomit, za co zodpovědní jsme a za co nikoli. Měl-li váš manžel těžký den v práci a vrátil se domů nevrlý, není to vaše vina. Můžete s ním soucítit a pohladit ho po zádech, ale nesmíte na sebe převzít vinu za jeho pocity.

Rodina se scházela k jídlu spolu s dětmi a dědečkem, avšak starcovy třesoucí se ruce a nejistý zrak společné stolování rodiny ztěžovaly. Hrách mu padal ze lžíce, a když se snažil uchopit sklenici s mlékem, často skončilo rozlité na ubruse. Proto se manželé rozhodli něco s tím udělat.

S lidmi, kteří nemají smysl pro humor, to totiž není snadné. A oni to se sebou samotnými koneckonců také nemají snadné. Humor je nejen dar, ale také zcela určitý postoj k životu.