Slova Milady Horákové před popravou. Milada Horáková poznala krutost nacistické i komunistické totality. Po komunistickém převratu v únoru roku 1948 pokračovala v obraně demokracie před zvůlí komunistické diktatury. V září 1949 byla s dalšími svými spolupracovníky zatčena. Po dlouhém a vyčerpávajícím vyšetřování pomocí fyzického a psychického násilí začal koncem května 1950 tzv. monstrproces, kdy z třinácti obžalovaných obdrželi čtyři členové skupiny trest smrti. Přinášíme vám část z jejích dopisů svým blízkým před popravou.

    více...

Jak se modlit,
když máme životy zavalené prací a starostmi? 
Správná otázka nezní:
Mám na modlitbu čas?
Zní: Jaké místo modlitba v mém životě zaujímá?
Když budeme čekat, až nám na ni vybude čas,
je jisté, že se nikdy modlit nezačneme.

    více...

Nedlouho po zatčení jsem se ocitl ve vězeňské zubní ordinaci. Ordinace jako ordinace, lékař v bílém, sestra v bílém, jenom když jsem usedl do křesla, připoutala mi sestra ruce k opěradlu. Byl jsem připraven na nejhorší. Dva měsíce, týden co týden mě k němu vodili. Jak já se na tu bolestivou chvíli těšil! Při nevím kolikátém sezení se stalo něco neuvěřitelného...

    více...

Jeden člověk, jenž hledal radu, přišel k mistru Eckehardovi, mnichu ze St. Gallen a duchovnímu básníku (909-973), s dotazem, který člověk je nejdůležitější, která hodina je nejdůležitější a který skutek v životě je nejdůležitější.

    více...

„V Americe jsem začal nový život. Našel jsem si dobrou práci jako instalatér, oženil jsem se a svou ženu jsem miloval. Měli jsme dům, dítě, žili jsme šťastně... Pak naše dítě dospělo a odstěhovalo se daleko od nás. Když zemřela bohatá teta mé ženy, manželka mě opustila, aby se se mnou nemusela dělit o dědictví.

    více...

(Aktualizováno.) V pátek 11.2.2011 byla spuštěna nová verze portálu Vira.cz. Předchozí verze byla v provozu již od roku 2001. Nový web přichází s živější grafikou a s několika praktickými novinkami.

    více...

Na dotazy čtenářů odpovídal Prokop Brož, děkan Katolické teologické fakulty UK v Praze.
Čeho a proč si v životě nejvíc vážíte? Koho a proč si v životě nejvíc vážíte? Čeho si vážíte sám na sobě?
V životě si nejvíce vážím právě života, protože ho považuji za dar Boží. Koho si vážím nejvíce... to je těžké. Jak jde život, postupně objevuji hodnotu jednotlivých konkrétních lidí. Na nich se také učím, čeho si mám vážit.

    více...

Jak si věřit ve své víře?
Musím nejprve zjistit, že „má víra“ není moc pevná. Svou pevnost ale získává tím, že se spoléhám na Boha. Síla víry totiž spočívá v tom, že objevím vlastní nestálost a slabost víry, s níž se obracím na Boha (Krista), od něhož získávám pevné přesvědčení, že moje víra je silná a pevná jen v něm; a pak je silná i má víra.
Na dotazy čtenářů odpovídal Prokop Brož, děkan Katolické teologické fakulty UK v Praze...

    více...

Velmi Vás prosím o radu, jedná se o problém s mou tchýní, se kterou nevycházím dobře. Donedávna jsme se téměř nevídaly, ale teď, co se nám narodila dcera, je to pro mě moc těžké. Má tchýně není zlá, ale je hodně (i psychicky) "nestandardní". Děsím se toho, že by mohla naše dítě nějak ovlivňovat. Nechci vypadat jako příšerná snacha, ale

    více...

Proč v této době studovat teologii?!
K čemu může být člověku studium teologie?
Co je možné studovat na teologické fakultě?
Je možné studovat na fakultě i něco jiného než teologii?
Je studium na fakultě určeno jen pro mládež,
anebo i pro lidi středního věku a seniory?
Lze fakultu studovat i jinak, než "denně"?
Co takové studium obnáší?
A jak je to s uplatněním absolventů?

Ptejte se online v rozhovoru s Prokopem Brožem, děkanem Katolické teologické fakulty UK v Praze!

Rozhovor proběhne v úterý 1.2.2011 od 14:00 do 15:00. Otázky lze klást již nyní...

Zde vložit otázku Jdi na rozhovor

    více...

V únoru se na Slovensku již potřetí představí Piotr Rubik, polský skladatel symfonické populární hudby pro orchestr, film a divadlo, tentokrát se svým výběrem svých nejlepších skladeb v pásmu THE BEST OF. Posluchači se mohou těšit na nejznámější skladby z pásem o Janu Pavlu II. (Tu es Petrus, Santo Subito) i dalších hodnotných pásem (Psalterz Wrzesniowy, Habitat, Rubikone).

    více...

Kolik vzácného času se často ztrácí, když se lidé nechávají unášet svými fantaziemi a blouzní o hloupostech. Ztrácí se tím tolik vzácného času, který by mohl být využit lépe. Ba co víc: přichází potom pocit prázdnoty v srdci a rostoucí sklíčenost a smutek, které člověka oslabují. Pokud někdo zbytečně ztrácí mnoho času, může mu pomoci osvědčená a moudrá pomůcka, shrnutá do jednoho hesla.

    více...

Rychle jsem se rozhodnul a připravil útěk. Všechno proběhlo podle plánu: v půl dvanácté před obědem mě babi Růženka políbila, popřála mi hezkého Ježíška s rodiči a pak se vypařila do šatny. Zapískal jsem. Kluci mě horempádem oblíkli a snesli mě až k rachotině babi Růženky, která snad pamatuje ještě parní pohon. Kamarád zvaný Popcorn má buňky na otevírání zámků, protože měl to štěstí, že se narodil na divokém předměstském sídlišti, takže se mu povedlo otevřít zadní dveře a položili mě na zem mezi přední a zadní sedadlo. Pak se vrátili jako by nic zpátky do budovy.

    více...

„Ale ne, babi Růženko, vy přece ne! Myslel jsem, že vy lhářka nejste.“
„Ale já nelžu.“
„Tak proč mluvíte o Bohu? Už jednou mě napálili s ´Ježíškem´, podruhé nenaletím.“
„Oskare, Bůh nemá s ´Ježíškem´ nic společného. Nevěřím na ´Ježíška´, ale v Boha ano. A basta“

    více...

Komunita Sant´Egidio již několik let pořádá na Hod Boží vánoční – 25. prosince - vánoční oběd s dárky, cukrovím, někdy i stromečkem, nebo aspoň chvojím a jmelím. Oběd je to, pravda, trochu větší – hostí bývá i přes stovku. Zato jsou to mimořádní hosté, kterých si velmi vážíme, právě proto, že – jak jsme přesvědčeni – nás k nim posílá sám Pán. Jsou to lidé, o nichž Ježíš říká: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst“ (Mt 24, 35-36).

    více...

Stalo se již milou tradicí, že skauti rozvážejí před Vánocemi po mnoha zemích světa symbol pokoje a lásky – světlo slavnostně zažehnuté v Betlémě. Také letos přivezou skauti před Vánocemi všem zájemcům plamínek pokoje a míru - Betlémské světlo. Do Brna, jako prvního místa České republiky, ho brněnští skauti přivezli z Vídně v sobotu 11. 12. 2010. Rozvoz Betlémského světla po celé  republice proběhne v sobotu 18. prosince 2010.

    více...

Genocida – naše národní noční můra – zcela rozvrátila mou zemi. Utrpení, bolest, nedůvěra a strach byly všudypřítomné. Přestože jsem se v době zabíjení zcela odevzdala do Boží vůle – objala jeho lásku a přijala Boha jako Otce, nejdražšího přítele a ochránce –, můj další život se plnil novými hrozivými výzvami, které jsem nemohla předvídat.

    více...

Kdo jde v prvních prosincových dnech našimi ulicemi, určitě ho potká, totiž svatého Mikuláše, ve více či méně odpovídajícím biskupském oděvu a jistě nikdy bez dlouhého bílého vousu, s nímž se ostatně znázorňoval už v 8. století. Více méně biskupské je také to, co mikulášové říkají a dělají. I když často spíše nahánějí dětem strach, než aby zpřítomňovali světcovu lásku, o níž se vypráví v četných variacích jeho legendy.

    více...

Až do onoho osudného dne roku 1994 se Immaculée domnívala, že se narodila v ráji. Překrásná krajina, hory zahalené v mlze, zelená údolí a jiskřivá jezera, jemný větřík vanoucí z kopců, pronikající cedrovými lesy a vonící po liliích. Ne nadarmo Rwandu němečtí osadníci koncem 19. století nazvali "zemí věčného jara". Immaculée vyrostla v kruhu milované a věřící rodiny. Její bratři na ni nedali dopustit, laskaví rodiče dbali na vzdělání, a když dcera získala stipendium na univerzitě, všichni společně oslavovali. Když se Immaculée roku 1994 vracela domů na Velikonoce, těšila se na prázdniny strávené se svými nejbližšími. Tehdy je ale naposledy viděla naživu.

    více...

Uprostřed noci se malý chlapec Fred najednou probudil. Co se stalo? V pokoji bylo světlo, a přece nebylo rozsvíceno! V tom světle stál statný stařec s dlouhým vlnitým a stříbřitým plnovousem. Byl celý v bílém a na hlavě měl vysokou, zlatem zdobenou biskupskou čepici. „Neboj se, chlapče,” oslovil dítě přátelsky, „jsem svatý Mikuláš.”  Fred byl hned ve své postýlce na kolenou. „Ach svatý Mikuláši,“ řekl bázlivě, „zapomněl jsem si dát za okno punčochu“.  „To není nic tak hrozného,“ odpověděl Mikuláš. „Sice jsem už všechno cukroví i ořechy  rozdal, ale abys nepřišel zkrátka, nechám tě podívat se do mého kukátka.”

    více...

Potíž je v tom, že do našeho srdce, do nás uvnitř vedou jen jedny dveře. A když se stáhneme, uzavřeme, schováme, aby k nám nemohla bolest, nemůže k nám ani radost. Když neriskneme to, že se ukážeme druhým, nepřiblížíme se k nim, tak oni nás nevidí, nemohou se přiblížit k nám a nemůže vzniknout ani přátelství.

    více...

Začíná adventní doba a zapalujeme první svíci na adventním věnci. Právě v této mrazivé a tmavé době před Vánoci se v nás probouzí touha, aby se nad naším životem, plným temných zákoutí, hran a rozbolavělých míst, rozestřelo něco tak teplého a světlého, jako je světlo svíce. Kde se v nás bere ta touha, jež docela neuhasíná dokonce ani v těch, kteří odkládají Vánoce jako pouhý sentimentální „svátek dětí“, který v naší konzumní společnosti ještě tak nanejvýš dokáže naplnit pokladny obchodů?

    více...

Letošní první Adventní koncert vysílaný přímým přenosem z Břevnovského kláštera je věnován Diecézní katolické charitě Hradec Králové. S podporou diváků ČT by chtěli ve svém objektu zřídit Centrální půjčovnu zdravotnických pomůcek pro domácí hospicovou péči. Pomůcky pro paliativní péči a pro pacienty se sníženou pohyblivostí by byly k dispozici všem charitám v této diecézi. Zvýšil by se tak rozsah, kvalita a dostupnost této péče o terminálně nemocné v jejich přirozeném prostředí.    více...

Stres slouží dobře v případě, že vystupňuje tvou kreativitu, odvahu a chuť žít. Stres tě může varovat, abys nejednal proti svým hodnotám. Potřebuješ-li popud, abys napravil chybu, změnil špatný zvyk nebo obhájil důležitou hodnotu ve svém životě, může tě stres podnítit k akci.
Tvé tělo si ovšem nepřeje setrvávat v trvalém krizovém stavu. Krátkodobé fyzické změny, doprovázející stres, jsou blahodárné. Dlouhodobý nepřerušený stres může ale vést k potížím: jako je chronická zuřivost, frustrace, bolesti hlavy nebo i srdeční obtíže. Trvalý stres tedy poškozuje tvou duševní pohodu.

    více...

Představuji si Boží království jako velkolepou mozaiku. Mozaiky jsou, jak víte, složeny z velkého množství kamínků. A každý z nás může být považován za jeden kamínek této mozaiky.
Kamínky Božího království ale nejsou bez života, bez duše. V mozaice Boží je každý z nás živým kamínkem, který rozumí svému vlastnímu místu a chápe ho, zná místo těch ostatních a je si vědom svého vlastního významu v rámci celku.

    více...