Úlet ve vztahu

Dobrý den.
mám vážný vztah s klukem. Na jednom společném víkendu s přáteli jsem se trochu víc napila a měla malou zápletku s jedním kamarádem. K nevěře ve smyslu sexu nedošlo, jen polibky, doteky ; byla jsem přiopilá, i když vymlouvání není na místě. Přítel to nezjistil, ale vyjádřil nelibost, že se s dotyčným bavím až moc. Pro mě je to přesto stále nevyřešený problém.
…
Když mi vše došlo, byla jsem z toho hodně špatná! Litovala jsem toho, u zpovědi jsem se z toho vyzpovídala, tak upřímně a s lítostí, jako nikdy jindy... . Ten provinilý pocit, který mě stále doprovází, už nechci nikdy zažít, Boha, ani přítele, ale ani sebe už nechci zklamat.
….
Přítelovi jsem to neřekla, vím, že by to skončilo rozchodem, ale připadá mi, že mu lžu. Miluji ho. Nikdy by mě nenapadlo, že můžu něco takového udělat. Že se to stane holce, kterou všichni vždy brali jako tu slušnou.
…

A potom jsem se chtěla zeptat, na Váš názor ohledně vztahů s dalšími kamarády. Tamto byl samozřejmě extrém, úlet, věc mimo. Ale můj přítel je v tom hodně úzkostný. Nechce, abych se už moc bavila a třeba tancovala s druhými. Je to věc, která náš vztah trochu přidušuje. Měla bych jeho názor přijmout? Nebo ho "jen" akceptovat?
Prosím vás o odpověď. Doufám, že to bylo srozumitelné.

Milá...,

vezmu to od konce. Vše vychází z míry vztahu. Pokud máte vážný vztah, nejde o to, že by vás měl partner jakoby vlastnit, ale o to, že vy se dáváte jen jemu. Z lásky. A ta ty druhé z intimity vylučuje.
Zkuste vzít prosím vážně jeho postoj, zamyslet se, že mu opravdu není milé, a snad ani vám by to opačně nebylo milé, koukat, jak se vesele baví a tančí v náruči s jinou.

Máte za sebou chvilkovou nevěru s mužem, ke kterému jste partnerský vztah neměla a najednou to vadí ve vztahu, kde partnerství je. Stalo se vám to... A provází vás provinilý pocit... Pocit, že je to neodpustitelné. Visí tu něco, co vás trápí dokola. Jste tu ještě totiž vy sama. Trápí vás, jestli přiznat nebo ne, to co se stalo.
...
Na toto není jednoznačný návod. Upřímně si nemyslím, že by to váš partner potřeboval slyšet. Mnohem víc v tom hraje roli váš pocit, že mu lžete. Z jedné strany – můžete zaujmout postoj – Opravdu upřímně lituji, Bůh mi odpustil, partnerovi jsem slíbila, že se to opakovat nebude, smím tedy toto všechno vzít, dát do rukou Bohu a nechat to ve své minulosti. Nevláčet se s tím do své přítomnosti ani tím zatěžovat druhé, protože já už jsem dál, dnes, tady. Dospělejší. Ano, stalo se. Není to ale nic, co by se s vámi muselo táhnout dál. Odpusťte prosím i sama sobě.
...
Naprosto chápu – a to je ta druhá věc, že je ale dost těžké přijít sama před sebou o image té slušné, věrné. Jste vyplašená sama ze sebe. Jako by to mělo devalvovat vaši hodnotu. Jenže – i když to vnější hodnocení není příjemné, díky tomu, že se vztahujeme k Bohu, k Jeho lásce, že jdeme životem s důvěrou k Němu, dá se říct, že i ta situace, kterou jste prošla, může být darem. V prvé řadě Vás poučuje o tom, že jako člověk jste – jako každý z lidí bez výjimky - křehká. Že na své síly zas až tak spoléhat nemůžete. Že stačí se trošku napít a jste ochotná dělat věci, které jste si nikdy nepomyslela, že by byly možné. (Snad je to pobídka i k tomu, abyste ve společnosti kontrolovala svou střízlivost, protože nevíte, kam by vás alkohol zas vedl..., a abyste hledala lidi, kteří v některých věcech „nepovolí“.)
...
Zároveň ale je to také poučení o tom, že Bůh s Vaší křehkostí počítá, a tak u něj můžete najít místo po každém svém selhání. Je to poučení o tom, že když je takto milosrdný Bůh, i my máme být milosrdní k sobě navzájem, že v selháních jsme si rovni, protože v něčem selhává každý, že ale zároveň jsme si rovni i v lásce, kterou má Bůh k nám. A tak i smíte a máte znovu, nově, přijmout sama sebe. Myslím, že ani jedna z těchto lekcí, když toto člověk pochopí, není k zahození a měla by vést k osobnímu růstu. Snad díky této zkušenosti budete moci být velkorysá v odpouštění slabostí partnera i druhých. A také teď lépe víte, co chcete a co ne. Nemusíte se tedy toho selhání děsit, ale přijmout ho jako lekci o lidství. To, co se stalo, smíte nechat ve své minulosti jako tajemství o své slabosti, nikoliv jako lež, která vás od partnera dělí a staví vás na stranu toho druhého….
....
To, co ale na mě ještě z vašeho psaní vykouklo, je, že si myslíte, že když byste svému partnerovi o té záležitosti řekla, že by to neunesl a rozešel se s vámi. Kladu si otázku, jak moc je tedy váš vztah pevný? Jste v něm opravdu tak daleko, abyste se už měli brát? Prošli jste nějakou zatěžkávací zkouškou, abyste poznali, co pro druhého znamenáte, a jste skutečně tak pevní, že vás nesmete první závan větru? Součástí manželství je totiž i celá řada krizí a myslím si, že byste si měli sáhnout na to, jak takovéto krize řešit, a jestli jste toho spolu schopni. Nemusí to být nutně vyjevením této konkrétní záležitosti, ale měla byste si být jistá, že jdete do vztahu, který bude chtít vydržet všechny obtíže. Z lásky. Někdy nestačí, když vše klape ve společenství, v kostele, v kapli. Musí to být dobré i v běžném, obyčejném, únavném dennodenním dění i v bodech, ve kterých se neshodnete. Jde hodně o to umět přijmout a zamilovat si partnera i s jeho názory, se kterými se třeba nedokážete ztotožnit. V něčem to jde, v jiném ne. Je třeba ty důležité sporné věci znát před svatbou a vědět kolik oba unesete.
...
Moc bych vám doporučovala, abyste – pokud tak už nečiníte – před svatbou absolvovali přípravu na manželství, kde si můžete povídat o svých názorech na témata, která třeba zatím neřešíte nebo ne do hloubky a přitom jsou velmi důležitá. Někdy jsou partnerům pomocí k tomu, aby udělali nějaká společná rozhodnutí v důležitých věcech do budoucnosti, někdy jsou pomocí k tomu, aby ti dva poznali, že třeba na svatbu ještě není čas a mají spolu projít ještě kousek cesty a dozrát, někdy pomocí k rozchodu dvou, kterým by to v životě neklapalo. Všechny tyto varianty mohou být opravdu do života velkou pomocí. Podívejte se prosím na webové stránky zde, najdete tam nabídku kurzů na přípravu v manželství.

....
Přeji vám, abyste správně poznali, jestli se k sobě hodíte, abyste dokázala přijmout sebe i se svými slabostmi, partnera s právem vidět a vnímat trochu jinak, přeji vám vzájemnou úctu a hlavně lásku. 

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství