Proč je v Bibli tolik strašení? Nebyla upravena?

Mám pocit (vede mě k tomu mnoho důvodů i vnitřní přesvědčení ), že hlavní poslání Ježíše Krista bylo říci lidem, že Bůh je miluje. Pokud lidé pochopí, že je Bůh opravdu miluje, myslím, že to je samotné povede i k tomu, že sami budou k sobě a okolí přistupovat jinak, ale nechci předjímat, pouze se Vás zeptat.

Myslíte si ale, že v dnešní době vnímá obyčejný člověk po přečtení Nového Zákona jako hlavní vzkaz, že Bůh je miluje?

Obávám se, že mladší lidé mohou např. knihu Zjevení vnímat naprosto negativně a vlastně je to odrazuje, ale bohužel poselství lásky postrádám ve větší míře i v textu samotných evangelií.

Je možné, že Bible byla korigována více, než se připouští ? Existují nějaké odlišné překlady? Lze k tomuto tématu někde nalézt další prameny?

Nemoc dnešního světa je podle mne to, že na světě je málo lásky a lidé by to měli pochopit právě po přečtení nejčtenější knihy na světě.

Pokusím se postupně zareagovat na Vaše dotazy. Ohledně vzniku Bible můžeme spekulovat o různých ústních vyprávěních, ale jakmile byly jednotlivé knihy zapsány, již se příliš neměnily. Některé změny ale přeci jen nastaly.

Změny můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupina možných změn jsou jen spekulace na základě napětí v textu, tady bez toho, že bychom měli rukopisy s jiným textem. Sem patří pochyby, zda k Janovu evangeliu původně patřila i jeho 21. kapitola (vypravěč se mění na skupinu vypravěčů). Ta ale nemění význam celého evangelia, pouze ho zakončuje. Další pochybnost je o 16. kapitole listu Římanům – ta obsahuje vesměs jen pozdravy. A konečně se také spekuluje o tom, že některé Pavlovy listy vznikly spojením dvou či více původních listů (zvláště 2. Korintským a Filipským). Jsou to všechno ale jen spekulace a i kdyby byly oprávněné, nic se tím nemění na významu těchto kapitol a listů pro nás.

Jiná situace je u textů, kde se od sebe staré rukopisy liší. Zdá se, že Markovo evangelium končilo původně 15. kapitolou (jak je to naznačeno i v Českém ekumenickém překladu). Zvěst o vzkříšení byla ale čtenářům známa a autor na ní na několika místech naráží, jen ji nepopsal ve svém spisu. Dále ve starých rukopisech chybí příběh o Ježíšovi a kamenování hříšnice v 8. kapitole Janova evangelia. Příběh byl patrně později přidán, ale nepřináší ani nic zásadně nového, ani se nedá říci, že by měl kvůli tomu pro nás menší význam. Konečně poslední důležitá úprava je v 1. listu Janově 5,7-8. Jedná se o přidání věty popisující nejsvětější Trojici, ale tento dodatek je většinou odmítán.

Je tedy zřejmé, že po sepsání knih Nového zákona již tyto knihy neprošly většími změnami. A těch pár, které v nich nastaly, neměly větší vliv na jejich poselství. Podrobně se o tom, co jsem psal, můžete dočíst například v Úvodu do Nového zákona od Ladislava Tichého (nakl. Trinitas), nebo v Literárním a teologickém úvodu do Nového zákona od Petra Pokorného.

Co se tématu lásky týče, je jistě jedním z nejdůležitějších v Novém zákoně. V Janově evangeliu Ježíš říká: "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (Jan 3,16). Ježíšovo sebezřeknutí se je největším projevem jeho a Boží lásky. A Bůh chce lásku i od nás, jak je to ve dvojím přikázání milovat Boha celým svým srdcem a silou a člověka jako sebe sama.

Jestli lidé v bibli lásku vnímají? Domnívám se, že to záleží na křesťanech, protože bible by se měla číst i ve společenství s druhými lidmi, pak se teprve může láska projevit.

Kdyby se ale dalo poselství bible shrnout do jedné věty, nepotřebovali bychom ji. Bible ale obsahuje i jiná témata (odpuštění, povolání k následování...) a promlouvá z různých lidských situací.

Kniha Zjevení, na kterou jste narážel, je vlastně knihou útěchy (viz její závěrečné kapitoly), ale i povzbuzením ke statečnosti a varováním před kolaborací. Katastrofy, které ale nejsou její hlavní náplní, mají přesvědčit křesťany, že Bůh je mocnější než všichni vládcové ve světě. Navíc mají křesťanům pomoci rozhodnout se pro tu správnou stranu, pro Boha. Beránek, který se obětoval, drží události světa ve svých rukou, ať se děje cokoliv.

Bohužel od sepsání bible uplynuly již téměř dvě tisíciletí a některé věci v ní je potřeba vysvětlovat. Jeví se to jako náročnější, ale lepší řešení, než si něco upravovat podle současné módy. Překlady jsou samozřejmě odlišné, u nás je to kralickým, ekumenický, katolický a několik dalších. Ty nové ale vždy vycházejí ze stejné řecké předlohy, která vychází z porovnávání starověkých papyrů a kodexů a na které pracují mezinárodní týmy odborníků. Snaží se být co nejpřesnější, ale i kdyby tomu tak nebylo, rozdíly v rukopisech nejsou tak dramatické. Doporučil bych tedy ke studiu dvě výše zmíněné knihy od Tichého a Pokorného.

Kategorie otázky: Námitky k autentičnosti Bible