I dobře míněný charitativní příspěvek může být zpronevěřen

Měl jsem diskuzi s věřícími přáteli na téma dětské úmrtnosti hladem ve světě. Podle nich jsou varovné statistiky na toto téma velmi přehnané a křesťan se problémem dětské úmrtnosti hladem nemusí znepokojovat.

Na internetu jsem našel statistiku, podle níž na světe umře denně hladem 18 000 dětí. Považujete toto číslo za přehnané? Mezi lidmi vládne obava, že pokud přispějí na charitativní činnost, mohou být takto vynaložené prostředky zpronevěřeny, a to i u křesťanských charitativních organizací. Jak velké je toto nebezpečí? 

Vážený...,
ptáte se na umírání dětí hlady ve světě, protože podle statistik se mohou oběti hladu počítat denně až na 18 tisíc. A zmiňujete obavu, že i dobře míněný příspěvek na charitu může být zpronevěřen, dokonce křesťanskými charitativními organizacemi. Co k tomu říci?

Kdo má peníze, ten má vliv. Kdo platí, ten rozhoduje. Pokud se rozhodneme přispět na nějaké společné dílo, pak máme odpovědnost také za to, jak se svým vlivem nebo svou odpovědností naložíme. Neměli bychom se spokojit se zaplacením složenky nebo převodem peněz na účet, avšak měli bychom usilovat o to vědět, kam naše peníze šly, co se za ně koupilo, a jak s nimi bylo naloženo. Nemusíme být jako inspektoři, ale jde přeci i o to, abychom pomohli ke vzniku společenství: ať už s těmi, kdo pomáhají, nebo s těmi, kdo pomoc přijímají. A společenství potřebuje jako sůl důvěru a právě pravdivost. Tedy do jisté míry je třeba počítat s tím, že všichni, jimž bylo pomoženo, budou skládat účty. Nebo že je budou skládat i ti, kdo pomoc zprostředkovali. A dokonce i ti, kdo měli peníze, ale nechali je ležet ladem.

Všeobecná situace ve světě je i dnes, v 21. století, hluboce neuspokojivá: rozdíly bohatých a chudých se dokonce prohlubují, nemocných a hladových přibývá. A to nejen ve třetím světě: podvýživou trpí dnes řada dětí v Evropě, protože jejich rodiče šetří na potravinách a celé rodiny padají do pasti chudoby.

Jak se ale dozvíme o tom, co se děje kolem nás? Dnešní svět využívá okamžitého přenosu emocí: fotografie z místa katastrof nebo hladomoru nás zastihnou ještě dříve, než si máme čas uvědomit, odkud k nám ta lidská bída přichází. Mnoho lidí dnes přispívá spontánně na oběti nejrůznějších pohrom a katastrof, a to tak dlouho, dokud nepřijde nějaká další, ještě silnější a hrozivější pohroma. Těkají dál, mají pocit, že nezůstali hluší, a o osud prostředků, které pomohli sesbírat, nemají kdy se zajímat.

Ke zpronevěře někdy skutečně dochází a zde je třeba, abychom zůstávali k sobě nároční: není možné, aby se z peněz pro chudé platily paláce nebo vysoké odměny pro ty, kdo pomáhají.

Asi závěrem nelze říci: takže je lepší raději nedávat nic? Naopak. Dávat, ale s rozmyslem. Dávat, ale také se zajímat o ty, s nimiž se prostřednictvím daru můžeme setkat. Dávat, ale také se ptát, jak je možné, že pomoc nejbližším rozkradou často jejich vládcové, kteří pak žijí v palácích a bídou svých spoluobčanů pohrdají.

A tady je snad poslední rozměr, který stojí za to zmínit: s těmito nepoctivými vládci je třeba umět jednat. Klást si podmínky, žádat, aby skládali účty. To je ale výzva, která míří do politiky a do diplomacie. Nemůžeme rezignovat. Ale musíme naše zahraniční partnery hodnotit a soudit je i podle plodů jejich práce. Nelze rezignovat na hodnoty v politice. Naopak, musíme plnění určitých minimálnách standardů vyžadovat, a tam, kde to nejde, alespoň volat po veřejné diskusi.

A nakonec - ptáte se, zda je číslo 18 tisíc obětí hladu denně přehnané. Nevím. Ale jsem si jist, že v Sýrii jsme mohli před lety pomoci milionům obětí občanské války. OSN ve své době mluvilo o stovkách milionů dolarů humanitární pomoci, které chyběly. Tyto prostředky se nikdy nepodařilo zajistit a chybí dodnes. Možná skutečně v některých případech platí, že když nepomůžeme včas a účinně, bídu světa nejen nezastavíme, ale dokonce ji pocítíme bezprostředně i my sami.
 

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Jiné, Hodnota života, bioetika, Sociální potíže